Bezdýmné topení.

Mluviti ještě dnes o škodlivosti kouře, jenž se bez přestání z tisíců komínů valí a vzduch velkých měst otravuje, znamenalo by nositi sovy do Athen. V Anglii mluví a píše se o tom již od šestnáctého století, neboť Londýn trpěl již onoho času kouřem, jejž vydávalo nové palivo, tehdy v užívání přišedší, totiž uhlí.

Král Karel II. byl prvním panovníkem, jenž se pokoušel o odstranění tohoto zla ; za tou příčinou vydal nařízení, a samosprávné úřady měst Leedsu a Manchestru následovaly jeho příkladu. Jakou důležitost od té doby stále přikládali v Anglii této záležitosti, vidíme z četných odborných komisí, svolaných vládou r. 1819, 1843, 1847, a ze zákona Palmerstonova, nazvaného po ministru, jenž jej vydal r. 1853. Na to následovala řada nařízení v letech 1858, 1866, 1885 a 1891. Též u nás zabýval se touto záležitostí sněm království Českého, — ale poprvé roku 1899!

Slavní inženýři Papin a James Watt první obírali se otázkou stravování kouře. Papin vynalezl spalování vracejícím se plamenem pomocí silného vzduchového proudu. Jakkoli byla tato myšlénka na ten čas velkolepá, minula se přece s cílem, neboť byla zavedena výroba koku z uhlí, a pak nebyl ještě sestrojen vhodný aspirátor.

James Wattův vynález záležel v roštu z cihel, na němž se spalovalo uhlí ; ve dvířkách pece byl kuželovitý otvor, jímž proudil vzduch. Toto zařízení neosvědčilo se však, poněvadž struska zalévala otvory roštu.

Mezi pozdějšími vynálezci v oboru bezdýmného topení nalézáme známá jména Williama Thompsona (1796), Robertona z Glasgowa (1801), Clémenta a Desormesa (1802), Combesa (r. 1847 studie o Jackesových a Tailferových roštech a pecích), dále Marsillya a Dumérya, jehož přístroj svého času budil všeobecnou pozornost, atd.

Roku 1894 dne 8. srpna byly v Paříži vypsány 3 ceny ve výši 10 000, 5000 a 2000 franků pro nejlepší vynálezy v oboru bezdýmného topení.

O důležitosti a populárnosti předmětu svědčí již počet konkurrentů; bylo zasláno neméně než 110 projektů, z nichž 76 původu francouzského, 19 anglických, 4 německé, 3 americké, 3 z Rakouska, 2 italské, 1 belgický a 1 neznámý.

V technické komisi, jež měla projekty posuzovati, zasedali tito odborníci : Huet, generální inspektor mostův a silnic, administrativní ředitel prací města Paříže, jakožto president; inženýr Brull, bývalý předseda Společnosti civilních inženýrů; Hirsch, chef-inženýr stavby mostův a silnic, professor na škole pro stavbu mostův a silnic a člen ústřední komise pro zkoušení parních strojů; Humblot, generalní inspektor mostův a silnic; Lamouroux (Lamurů), člen městské rady pařížské, Michel Lévy, chef-inženýr dolův a zkušebný komisař pro službu při parních strojích ; de Tavernier, chef inženýr při osvětlení města Paříže a Mecker, inspektor strojů města Paříže.

Po prvním prozkoumání vybráno bylo 30 projektů, jež se komisi zdály býti hodny důkladnějšího studia a praktického vyzkoušení, aby se dalo přesně konstatovati, zdali a jakou měrou odpovídají oběma podmínkám, kladeným komisí, totiž 1. odstraniti obtížný kouř při upotřebení obyčejného paliva, a 2. zavésti úsporné topení parních kotlův.

Praktické zkoušky prováděny byly v městské čerpací stanici na Javelském nábřeží. Volba tohoto závodu byla velmi vhodná, neboť mohly býti návrhy jednotlivých konkurrentů zkoumány za stejných podmínek. Zařízení této stanice skládá se ze tří úplně stejných parních generátorův a dvou parních strojů, jimiž se voda zvedá. Při mírném zatížení obsloužil jeden kotel jeden stroj; při zvýšeném úsilí stačil jeden z kotlů pro parní stroje oba.

Práce parních strojů jest tam stále stejná, což rovněž přispívalo přesnému srovnávání výsledků, docílených jednotlivými způsoby. Zkoušky prováděly se na obou krajních kotlech, kdežto prostřední se nevytápěl. Zatím co se experimentovalo s jedním kotlem, upravoval si jiný vynálezce třetí kotel dle potřeby pro svůj pokus, aniž by při tom překážel pracím na kotlu prvém.

Kotly javelské stanice skládají se z válcovitého tělesa s plochým dnem, o průměru 1,378 m a délce 3,500 m, jímž prostupuje padesát kouřových rour o vnitřním průměru 75 mm; každý kotel má po dvou válcovitých predhřívačích. Výhřevná plocha měří 68 m² obsah kotlu 8 200 m³ a vytápí se na 65 atmosféry.

Topivo, jehož bylo při pokusech užito, sou anzinské brikety obyčejné jakosti. Vydávají prostředně mnoho kouře a jejich složení jest skoro vždy úplně stálé.

Měření kouře bylo nejchoulostivější a nejdůležitější úlohou při srovnávacích pokusech, a bylo prováděno přímým pozorováním. Všechny ostatní navrhované způsoby, zakládající se na nepřímém měření, nezdály se býti komisi způsobilými k přesnému stanovení nejdůležitějšího udaje, totiž stupně, v jakém se zakalí vzduch, obklopující ústí komínu. Přímý způsob, skládající se v pouhém odhadování objemu a hustoty vycházejícího kouře, potřeboval však kontroly. Proto byly zřízeny dvě pozorovací stanice ve vzdálenosti 300 m od komína ve výši jeho ústí; jedna na sever, druhá na jih od něho.

Byly to dva pokoje v nejvyšších patrech blízkých domů, z nichž jeden byl v ulici Saint-Charles a druhý v ulici de Versailles. Není nám možno pouštěti se do podrobností postupu, jehož bylo užito k zajištění co největší přesnosti v odhadu; stačí, když podotkneme, že byly činěny grafické záznamy na čtverečkovaném papíře, který jak obvykle byl posunován hodinovým strojem. Pokus trval vždy po celý den, a ze záznamů byl vypočten kouřový průměr té které soustavy vytápěcí. Správnost a spolehlivost užitého způsobu pro stanovení kouře osvědčila se pak tou okolností, že se udaje obou pozorovatelův, od sebe neodvisle pracujících, shodovaly až na nepatrné výjimky.

K vůli dalšímu zjištění vlastností jednotlivých soustav bylo váženo topivo, přesně znamenáno každé jednotlivé přikládání jakož i počet lopat, z něhož se skládalo. Kromě toho bylo stanoveno množství odpařené vody, a stav manometru byl zaznamenáván vždy v pěti minutách; tuto poslední práci obstarával ostatně nepřetržitě Richardův registrátor.

Výsledek pokusů byl tento.

Cena první vůbec udělena nebyla; druhá cena rozdělena byla mezi vynálezce soustav č. 24 a 85, z nichž každý obdržel odměnu 5000 fr. Autorem č. 24 byl Donnely a č. 85 James Proctor. Bezdýmné topení Hawleyovo, zaslané inženýrem C. Kian-dim, zařaděné pod č. 19, obdrželo cenu třetí 2000 fr. Čestného uznání dostalo se Dulacovi, Hinstinovi a Orvisovi, resp. i číslům 26, 47 a 74.

Dovolíme si ještě v krátkosti popsati tato zajímavá šesterá zařízení, jež se sama doporučují pozornosti průmyslníkův i samosprávných úřadův.

Tip: prohlédněte si nové kotle na tuhá paliva za akční ceny.