Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Sůl nad zlato: země, kde drahocenná sůl nahradila peníze

původně vyšlo: Epocha - 1908, autor E. M—D.
Každý známe z pohádek, že sůl je nad zlato. Přesto ale do obchodu nepůjdeme nákup zaplatit hromádkou soli. Článek z roku 1908 vám ale představí místa, kde se sůl skutečně stala všeobecně uznávaným platidlem.


Sůl platidlem v Africe.

Tropická Afrika, zejmena pralesní krajiny mezi mocnými veletoky, nemá nikde kameně soli.

Obyvatelstvo domácí — píše O. Lenz — pomáhá si k ní tak, že spaluje jisté druhy bahenních rostlin, aby z jejich popela vytoužilo sůl ošklivé chuti.

Potřeba soli je zde nutná, což evropští obchodníci na západním pobřeží Afriky záhy seznali, a již po několik desítiletí dovážejí sem hojně soli, aby jí užívali při výměném obchodu.

Ježto pak má Sahara veliká ložiska soli, dopravují odtud arabští obchodníci každoročně velké množství soli do vnitrozemí, a to v kusech určité velikosti a váhy, jež nabyly ponenáhlu ustálené ceny, platebně jednotky, kterou nutno přímo považovat za peníze.

V Timbuktu představuje zcela určitou cenu deska soli 1 m zdéli, 30 cm zšíři a asi 5 cm ztloušti. O této soli jako běžném platidle na poušti a v Timbuktu se zmiňuje již arabský cestovatel Ibn Batutu ve XIV. stol.

Také v Habeši považují sůl za důležitou a rozšířenou peněžnou cenu, o čemž podal zajímavé zprávy zejmena G. Rohlfs. V rovině Taltalské, východně od habešské provincie Enderty, vyřezávají v tamních solných ložiskách tyče 3 dm zdéli, a 5 dm ztloušti, jež slouží za peníze, jež se ovinují lýkem a dopravují tak na trh.

Cena těchto tyčí stoupá arci dle vzdálenosti od původního naleziště. Na místě, kde se řezají, dostal Rohlfs za terezianský tolar 80 až 100 tyčí, celý náklad na mezka; v Sokotě, nejhlavnějším solném tržišti v Habeši, za týž peníz jen 60—80, v Gondaru jen 20 až 30, v Debra Taboru jen 15—20, čím dál na jih, tím méně, posléze pak jen 4 tyče za tolar.

V tropické západní Africe, v krajinách kol Konga, shledal Lenz, že tuzemci rozmělněnou a Evropany jim dodanou sůl zahalovali do pouzder ze suchých listů, pouzdra pak svazovali lýkem a tyto balíčky dopravovali do vnitrozemí, kdež byly při zakupování otroků užívány za peníze. Sám pak, jak dí cestovatel, musil mít na svých cestách značné zásoby soli. I v nejhlubším vnitrozemí, u jezera Tanganjika shledal, že sůl zaujímá důležité místo při zakupování otroků.

Také v Asii se považuje sůl za platidlo, zejmena na čínsko-birmanském pomezí, a známý italský cestovatel ze XIII. stol., Marco Polo, uvádí, že nejednou spatřil solné koláče vážící asi ¼ kg a sloužící při placení místo drobných peněz.


Původní zdroj historického článku:
Epocha - 1908, autor E. M—D.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
23. dubna 2020


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2021 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.