Již roku 1848 se vyskytl takový aeroplan pod názvem »Aärial steam carriage« (Vzdušní paroloď); tvůrce jeho, anglický inženýr Henson, skládal do vynálezu svého velkou naději, leč marně. Paroloď sestávala ze dvou pohyblivých křídel a ocasu. Křídla se dala pohybovati všemi směry as tak, jak to činí ptáci. Za křídly byly umístěny dva šrouby o 6 m průměru, jež měly pudit létadlo směrem vodorovným; ocas sloužil za kormidlo. Přístroj byl spuštěn a měl se vznést odporem vzduchu o spodní plochu křídel, ale — nevznesl se.

Marně se též pokoušeli roku 1851 Francouzi Aubaud a Michel Loup kombinovat zase nakloněnou rovinu se šrouby a nehybnými křídly; věc se však též nezdařila. Po nich zkoušela celá řada vynálezců sestrojiti přístroje buď s křídly nehybnými, buď zase s pohyblivými, pak nakloněné roviny se šrouby, ale vše bez výsledků. Známý aeronaut Pénaud sestrojil sice několik modelů, které létají; ale dosud se mu nepodařilo sestrojit model větší, který by mohl unésti přiměřenou váhu.

Roku 1880 vystoupil se svými modely známý vídenský vytrvalý pracovník v oboru vzduchoplavby, Vil. Kress, který před několika lety také u nás v Praze přednášel o svých vynálezech. Jeho modely jsou vesměs konstruovány na základě draků a velmi pěkně se vznášejí; bohužel však nedal nám ani Kress žádný stroj větší, který by se mohl upotřebiti prakticky. Z pozdějších projektů zasluhují zmínky pokusy Lilienthalovy, který zahynul spadnuv se značné výše i se svým létadlem.

Dále je známý samolet Maximův sestávající ze mnohých nakloněných rovin o celkové ploše 270 m². Vrtule mají 1,5 m zšíři a 10,5 m zdéli. Vůbec všechny plochy přístroje dosahují pak obrovských rozměrů 560 m²! Celá tato obrovská konstrukce spočívá na plošině 15 m², kde je též umístěn trubkový kotel soustavy Maximovy, který je vytápěn naftou a má napjetí páry až 22 atm. Takto vyzbrojená vzducholoď vážila 3000 kg a spočívala na železných kolejích. Když byla uvedena v pohyb, jela nejdřív po kolejích — načež se vznesla a letěla nad zemí. Při dopadu na zem se však vzducholoď zaryla do země a porouchala se tak, že již nebyla k potřebě.

Též francouzský inženýr Ader se dodělal značných úspěchů roku 1897 se svým přístrojem nazvaným »Avion«. Je to létadlo sestrojené po způsobu netopýra. V zadu stroje je kormidlo a čtyři šrouby hnané parním strojem. Při hlavní zkoušce vzlétl »Avion« do výše; pojednou se však zdvihl vítr a přístroj převrátil, takže tento dopadnuv na zem se silně porouchal.

Též Pompieu, Hargrave a Langiey zkoušeli různé kombinace draků a šroubů a dosáhli dosti pěkných výsledků, takže je úplně lichá námitka ballonistů, že žádný stroj těžší než je vzduch dosud nelétal. Stroje dynamické již létaly a budou létat i nadále, jak to dokázal 10. ledna Kress na sjezdě aeronautů v Petrohradě. »Aeroplany,« praví Kress, »jsou vůbec nejlacinější ze všech létadel, jsou řiditelné a velmi stabilní; pouze jim náleží budoucnost. Hlavní věc je nyní motor; bude-li sestrojen motor malý, lehký, ale silný, pak bude otázka vzduchoplavecká ihned rozřešena a člověk zakusí poesii vzduchoplavby.« Na to pustil Kress množství jím sestrojených modelů, které vesele poletovaly nad hlavami diváků.

Z uvedeného lze vidět, že drak je věc, která stojí za uváženou, a že by bylo třeba podrobit jej důkladnému studiu — důkladnějšímu, než se to dělo dosud.