Pokusy s draky se nyní zabývá celá řada jednotlivců a korporací; jsou to zejmena Teisserenc de Bort v Paříži, Assmann v Berlíně, Hargrave v Austrálii a mnozí jiní. Takoví draci opatření meteorologickými přístroji, kteří se mohou zvedat do výše 3000 m i více, skýtají oproti ballonům mnohé výhody. Jsou předně mnohem lacinější než ballony, a netřeba je plniti drahým plynem, který uniká; mimo to se dá výška vznosu draku vždy přibližně vypočítat, což je při volných ballonech absolutně nemožné. Zapisující přístroje se pak dají na draku mnohem lépe umístit nežli v balloně, poněvač zde k nim má vzduch mnohem lepší přístup než v balloně; jelikož se drak tak nekymácí jako ballon, trpí přístroje méně otřesy. Záznamy možno pak konat pomocí draků najednou v různých výškách; možno totiž pustit najednou několik draků tímže směrem jako draka prvního, což nelze dosíci ballonem volným ani ballonem upoutaným, kterýž poslední se příliš kymácí.

Tyto výhody hlavně přispěly k tomu, že se nyní draci užívají všude a skoro výhradně. Trvalo to však delší dobu, než byly vynalezeny nynější typy draků sestrojených na základě vzorů malajských.

Velkou činnost v tomto oboru vyvinul zvláště Archibald Douglas, který sestrojil mnohé druhy draků; roku 1884 se mu podařilo sestrojiti draka, který se mohl vznésti do výše až 670 m. Po něm 1890 dosáhl Eddy pomocí svých malajských draků výše asi 1200 m.

Jiný vynálezce, Hargrave, začal konstruovati draky tvaru zcela neobvyklého. Jeho draci mají tvary skříňovité, jak vidno z našich obrázků. Dva takové tvary spojené tyčkou mají každý několik menších odělení, jimiž může proudit vítr. Proudí-li vítr nějakým směrem, snaží se odstranit každou překážku, kterou mu klademe v cestu.

V našem případě je překážkou plocha draku, a síla budící odpor je provázek, na kterém je drak přivázán, a který ovšem musí být tím silnější, čím větší je plocha, do které se vítr opírá, a čím mocnější je vítr. Proud vzduchu, který naráží na plochu draka, musí se od ní zas odrazit; proudí pak všemi směry a klade tak odpor vzduchu vanoucímu kolmo na plochu draka a částečně jej seslabuje. To vzal Hargrave v úvahu, když sestrojil své skříňovité či kassettové draky.

Podobně Clayton, Lecornu, prof. Dr. Köppen a jiní sestrojili draky podle vzoru Hargrave-ova a dosáhli krásných výsledků; tak 15. října 1897 dosažena pomocí Hargrave-ova draka výška 3370 m, v srpnu 1898 dosáhl Lamson pomocí svého draka výšky 3680 m, a r. 1900 vypustili v Americe na observatoři Blue Hill u Boston-u draka do výše dokonce 4876 m, při čemž byl drak tento přivázán na ocelovém drátě dlouhém 7600 m.

Po těchto výsledcích přistoupili brzy k zařizování zvláštních stanic pro pozorování vyšších vrstev ovzduší pomocí draků. L. Rotch v Sev. Americe byl první, jenž opatřil svoji observatoř na Blue Hill draky a jinými přístroji pomocnými. Též i Teisserenc de Bort si zařídil »Observatoire de la météorologie dynamique« v Trappes u Paříže. V Berlíně zařízena podobná observatoř na Tegolském vojenském cvičišti, a též námořní observatoř v Hamburce se vyzbrojila draky; užívají výhradně draků sestrojených Köppen-em a t.zv. »draků žabích«, stavěných dle vzoru Hargrave-ova.

Hamburská observatoř (Deutsche Seewarte) je nádherná budova se čtyřmi věžemi vysokými 25 m, na nichž se nalézají různé samočinně zapisující meteorologické přístroje (meteorografy, anemometry) soustavy Marvin-ovy a Assman-ovy, které zapisují rychlost, sílu a směr větru. Je-li vítr příznivý, vypouštějí se pozorovací draci, což se děje následovně.

Hlavní drak o 5—7 m² nosné plochy jest uvázán na 6 ocelových drátech, jež se sbíhají v jeden drát průměru 0,8—0,9 mm, který je navinut na buben elektrického výtahu na 6 HP. Drak se položí na trávník, odvine se asi 150—200 m drátu, načež se drak sám vznese do výše; pak se teprv počne odvinovati drát z výtahu. Je-li vítr slabý, zvýší se tlak jeho na draka uměle tím, že se drát nechá rychle navinovat; tím povstane silnější relativný proud vzduchu proti draku a drak se již vznese. Ve výši asi 200 m jest obyčejně už proud vzduchu dost silný, takže je možno draka vypouštět výš a výše. Když se odvine asi 2000 m drátu, je pak nutno připevnit ke hlavnímu drátu draka pomocného, aby drak hlavní, který nese meteorologické přístroje, byl odlehčen.

Draci tito se staví o nosných plochách mnohem menších, obyčejně jen asi 4 m². Pomocný drak se upevní na hlavní drát pomocí svorky na drátě dlouhém asi 60 m. Po odvinutí nových 2000 m drátu se přivěsí na hlavní drát zas nový pomocný drak, a tak se pokračuje dále. Obyčejně se vypouští 4—5 pomocných draků, kteří, jak uvedeno, mají za úkol odlehčiti draka hlavního. Kdyby tohoto zařízení nebylo, nemohl by se hlavní drak dostat do tak značné výšky, poněvač by jej váha drátu, na němž je přivázán, táhla silně dolů.

Podle záznamů Marvinových přístrojů zapisujících teplotu, výšku, rychlost větru poměrnou vlhkost vzduchu a ve srovnání jich s údaji přístrojů umístěných na zemi předpovídá se pak budoucí počasí. Ovšem že všechny tyto předpovědi nelze brát za bernou minci. Věda meteorologická je posud v plenkách, a proto nelze s určitostí tvrdit, že počasí bude přesně takové jaké je předpověděno; přece však nutno se pozastavit nad pokroky, které meteorologie vykonala za dobu posledních několika let.

Dokud se užívalo na zkoumání vyšších vrstev vzduchových pouze ballonů, byly záznamy pro nákladnost tohoto způsobu velice kusé a neurčité; nyní však má meteorologie ve dracích pomůcku poměrně lacinou, která jí zajisté prokáže mnohé důležité a platné služby. Když bylo dokázáno, že prostý ballon naprosto není schopen života, a že pomocí ballonů nebude možno létat, vyskytly se nové stroje létací, aeroplany, založené na myšlence draka. Jsou to plochy velkého rozsahu, které svírají s rovinou vodorovnou malý úhel. Stoupavost aeroplanů je pak přirozeně podmíněna silou hnací, velikostí úhlu odklonu a odporem vzduchu.