Podivné vysvětlení příčin Mnichovské zrady z úst kardinála Kašpara

Staré fráze se nehodí pro novou dobu

Karel kardinál Kašpar.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Kardinál Kašpar nedovedl katolíkům říci nic jiného, nežli fráze, které byly nesčetněkráte opakovány před válkou neuvědomělými věřícími a neuvědomělými kněžími.

Podle něho náš poslední neúspěch a naše neštěstí nezavinil nikdo jiný než — bezvěrci a bezbožectví.

Všechen starý arsenál obvyklých argumentů, dávno otřelých, jimž se inteligentní katolík vyhýbá, se opět objevuje v kardinálově projevu: stržení mariánského sloupu, šíření nevěry mezi lidem, pýcha lidí, kteří stát už nepokládali za dílo rukou božích, nýbrž lidských, vedlo prý k Berchtesgadenu a k Mnichovu.

I prostý věřící musí být jat pochybnostmi nad takovou argumentací; že bylo postiženo »nevěrecké« Československo, to by ještě chápal. Ale proč podlehlo zbožně věřící Rakousko? A proč zvítězilo Německo, jehož novopohanství a zákroky proti katolicismu církevní hodnostáři, vynikající katolíci, a sám papež tolikrát odsuzovali? A je možno říci, že katolické Polsko bylo odměněno samotným bohem za to, že dělalo mravnou a opravdu křesťanskou zahraniční politiku?

Katolická církev se snažila udržet jeden z nejkatoličtějších států — rakousko-uherskou monarchii. A přece tato monarchie ve světové válce padla, a to v zápase proti nevěrecké Francii, která provedla odluku církve od státu a proti Italii, kde byl přece tenkrát papež ještě vatikánským vězněm.

Kardinálovy výklady jsou nejenom naivní, ale jsou i v rozporu se všemi moderními představami boha. Představovat si, že bůh odměňuje státy za jejich oddanost vůči katolické církvi, je asi totéž, jako když si malý hoch představuje, že nedostane od tatínka výprask za nějakou klukovinu, protože se svědomitě pomodlil.

Od představitele katolické církve bychom čekali právě v této době jinou řeč, nežli útoky proti bezkonfesním a proti »nevěře«. Mohli jsme si právem myslit, že poskytne věřícím duchovní útěchu, že je vyzve v duchu evangelia, aby se semkli tím úžeji v křesťanské lásce, aby se stanoviska katolické církve se dívali na tuto katastrofu pod zorným úhlem věčnosti, kde století znamenají vteřiny, a kde běh světa se nepočítá podle našich časových měřítek. Nic z toho: ani trochu křesťanské filosofie, ani sebe menší pokus vyložit poslední události z trochu širšího hlediska.

Kardinál Kašpar neučinil nic jiného, než že využil docela světsky příležitosti, která, jak myslil, se dnes naskýtá, aby získal pro církev co možná nejvíc nových věřících.

V době, kdy tolik vysoce postavených lidí se ukázalo malými, byl zvážen také nejvyšší představitel katolicismu u nás a byl, jak se obáváme, shledán příliš, příliš lehkým.

Jeho projev dokazuje, že katolická církev se ničemu nenaučila a nic nezapomněla.

Na nás je nyní, abychom tím účinněji pracovali proti takovým názorům a takovým stanoviskům, které rozvracejí jednotu lidu, a které jej připravují o jeho zdravý úsudek, jaký bude dnes potřebovat více než kdy jindy.