Bejvávalo.cz
Tři různé teorie, vysvětlující co je to elektřina
Domněnka elektronová.
Domněnka elektronová značí spojení dosavadních obou domněnek. Fluidová domněnka zanedbávala ether (myšlená látka vyplňující celý prostor), Maxwellova zase částice elektrické. Nejnovější domněnka předpokládá elektrickou částici v etheru umístěnou a s ním spojenou. Nejmenší nedělitelná částice hmoty elekricky nabitá slove elektron. Elektrony jsou kladné a záporné. Z elektronů jsou složeny prvky chemické. Tato myšlenka pozměňuje podstatně základní názor chemie, že totiž atom (nedělitelná nejmenší částečka) jest posledním jedincem. Dle domněnky této atom se ještě rozpadá v částice menší, v elektrony. Účinek stejného množství elektronu kladného a záporného se ruší. Oddělíme-li z nějaké látky elektrony záporné, má látka ta elektřinu volnou a slove pak nabitou či iontem, že se může účinkem elektřiny pohybovati (jon = řecky jdoucí).
Dotknou-li se dvě částice elektricky nabité, bývají spojeny — i když byly odtrženy — silokřivkami, které jsou podmíněny pružným napjetím etheru. Silokřivky mají počátek vkladně a konec v záporné nabité částici. Kladná částice napjetím etheru jest hnána k záporné. Vzdálíme-li jednu z protivně nabitých částiček do nekonečna a osamotíme-li druhou, jest tato ojedinělou částicí nabitou, jež jest tak málo uskutečnitelná jako jednotlivý magnetický pol.
Pohybujeme-li částečku v libovolný směr, vzniká magnetické pole. Pohyb etheru, který se pokládá za pole magnetické, není změna místa etheru, nýbrž otáčení se částiček etheru o vlastní osu. Pohyb elektricky nabité částice jest elektrický proud. Pohybuje-li se částečka stále rychle, jest proud stálý. V okamžiku, kdy se uvede částice v pohyb neb klid, když není stálý pohyb, indukuje se magnetickým polem, stále se měnícím, elektromotorická síla. Elektricky nabitá částice jest to, která pohybujíc se nerovnoměrně rozčerí vlny etheru a způsobuje záření, paprsky à různé druhy světla. Další vývody této základní myšlenky dovolují vyložiti jednotně všecky zjevy světelné a elektrické. Jest velice pravděpodobno, že není vůbec jiného záření mimo toto, které pochází od částic elektricky nabitých.
Kathodové záření jest proud záporných elektrovaných částic či jontů. Rychlost a náboj jontů měřili J. J. Thomson, Kaufmann, Lenard, Wien atd. Dle Kaufmanna se má elektron co do velikosti k bacillu, jako bacili k zeměkouli. Nebo elektron jest 2000 krát menší nežli atom vodíka. Průměr elektronů činí dle údajů jednu billiontinu millimetru t. j. na 1 mm se vejde million millionů elektronů. V atomu obsažené elektrony byly by relativně tak daleko od sebe, jako jsou planety sluneční soustavy. Prostory mezi jednotlivými atomy byly by 1000 krát větší, než v atomu obsažené elektrony, tak že záření elektronů může pohodlně projiti. Paprsky záporných elektronů jsou paprsky kathodové a paprsky kladných elektronů jsou paprsky kanálové, od Goldsteina objevené.
Od elektronů se čeká vysvětlení přitažlivosti hmot, přitažlivosti vůbec, přilnavosti, chemické příbuznosti, složení hmoty atd. Zdaž se splní toto očekávání ?
Diskuze k článku „Tři různé teorie, vysvětlující co je to elektřina“