Domněnka elektronová.

Domněnka elektronová značí spojení dosavadních obou domněnek. Fluidová domněnka zanedbávala ether (myšlená látka vyplňující celý prostor), Maxwellova zase částice elektrické. Nejnovější domněnka předpokládá elektrickou částici v etheru umístěnou a s ním spojenou. Nejmenší nedělitelná částice hmoty elekricky nabitá slove elektron. Elektrony jsou kladné a záporné. Z elektronů jsou složeny prvky chemické. Tato myšlenka pozměňuje podstatně základní názor chemie, že totiž atom (nedělitelná nejmenší částečka) jest posledním jedincem. Dle domněnky této atom se ještě rozpadá v částice menší, v elektrony. Účinek stejného množství elektronu kladného a záporného se ruší. Oddělíme-li z nějaké látky elektrony záporné, má látka ta elektřinu volnou a slove pak nabitou či iontem, že se může účinkem elektřiny pohybovati (jon = řecky jdoucí).

Dotknou-li se dvě částice elektricky nabité, bývají spojeny — i když byly odtrženy — silokřivkami, které jsou podmíněny pružným napjetím etheru. Silokřivky mají počátek vkladně a konec v záporné nabité částici. Kladná částice napjetím etheru jest hnána k záporné. Vzdálíme-li jednu z protivně nabitých částiček do nekonečna a osamotíme-li druhou, jest tato ojedinělou částicí nabitou, jež jest tak málo uskutečnitelná jako jednotlivý magnetický pol.

Pohybujeme-li částečku v libovolný směr, vzniká magnetické pole. Pohyb etheru, který se pokládá za pole magnetické, není změna místa etheru, nýbrž otáčení se částiček etheru o vlastní osu. Pohyb elektricky nabité částice jest elektrický proud. Pohybuje-li se částečka stále rychle, jest proud stálý. V okamžiku, kdy se uvede částice v pohyb neb klid, když není stálý pohyb, indukuje se magnetickým polem, stále se měnícím, elektromotorická síla. Elektricky nabitá částice jest to, která pohybujíc se nerovnoměrně rozčerí vlny etheru a způsobuje záření, paprsky à různé druhy světla. Další vývody této základní myšlenky dovolují vyložiti jednotně všecky zjevy světelné a elektrické. Jest velice pravděpodobno, že není vůbec jiného záření mimo toto, které pochází od částic elektricky nabitých.

Kathodové záření jest proud záporných elektrovaných částic či jontů. Rychlost a náboj jontů měřili J. J. Thomson, Kaufmann, Lenard, Wien atd. Dle Kaufmanna se má elektron co do velikosti k bacillu, jako bacili k zeměkouli. Nebo elektron jest 2000 krát menší nežli atom vodíka. Průměr elektronů činí dle údajů jednu billiontinu millimetru t. j. na 1 mm se vejde million millionů elektronů. V atomu obsažené elektrony byly by relativně tak daleko od sebe, jako jsou planety sluneční soustavy. Prostory mezi jednotlivými atomy byly by 1000 krát větší, než v atomu obsažené elektrony, tak že záření elektronů může pohodlně projiti. Paprsky záporných elektronů jsou paprsky kathodové a paprsky kladných elektronů jsou paprsky kanálové, od Goldsteina objevené.

Od elektronů se čeká vysvětlení přitažlivosti hmot, přitažlivosti vůbec, přilnavosti, chemické příbuznosti, složení hmoty atd. Zdaž se splní toto očekávání ?