Ti, co měli přijít, nepřišli... aneb komunistické sny z roku 1938 o tom, jak nás před Hitlerem ochrání Sovětský svaz

Přijde Rudá armáda na pomoc?

Viděli jsme tedy, jakou úžasnou a skvěle organisovanou silou je Rudá armáda. Viděli jsme, jak bezpečně a s jasným pohledem do budoucnosti i v nejtěžších chvílích může žit i malá země, má-li spojeneckou smlouvu s tak velikou silou. Viděli jsme, jakou bezpečnost skýtá spojeni s mocným Sovětským svazem, který je právě proto takovou pevnosti a ochranou míru, že je tak mocný a že se jej bojí všichni, kdo mají chuť na válečné dobrodružství. A pochopili jsme, že každý, kdo by se odvážil útoku na Sovětský svaz nebo jeho spojence, zaplatil by těžce za tuto svou drzost.

Jsou však lidé, kteří pochybovačně vyslovuji otázku: »A přijde Rudá armáda skutečně na pomoc? Zakročí Sovětský svaz, kdybychom byli napadeni?«

Pro miliony lidí v Československu už tato otázka není otázkou. Poznaly už dávno Sovětský svaz, poznaly, jak Sovětský svaz plní všechny své závazky malé i velké, a pochopily, že i tento životní závazek pro nás bude Sovětským svazem splněn na sto procent.

Podívejme se dále: agrární a národněsjednocená reakce také říká: Sovětský svaz nám nemůže pomoci, protože má sám se sebou co dělat, protože ho oslabují procesy, které tam musí vésti dokonce i proti vysokým státním funkcionářům. Prohlédněme si tento »argument«. Slyšíme zajisté po prvé, že odhalení a odstranění špionů a záškodníků oslabuje nějakou armádu a nějakou zemi.

V posledních dvou letech neminulo snad v ČSR ani týdne bez protišpionážního procesu nebo odhalení špiona. Znamenalo to snad oslabování Československa? Každý chápe, že nikoli, že to naopak znamenalo posílení jeho schopnosti obrany.

A zajisté pozoruhodné je: česká reakce se zastává odhalených zrádců ve SSSR; a jaký byl jeden z úkolů, který měli tito zrádci na přání zahraničního fašismu provést, kdyby se byli dostali k moci ? Měli... zrušit spojeneckou smlouvu s Československem, aby Československo mohlo býti nerušeně spolknuto fašistickým nepřítelem. Jejich odhalení a odsouzení tedy nejenže neoslabilo pomoc Sovětského svazu Československu, ale zajistilo tuto pomoc. Zajímavé, koho to u nás mrzí!

Ale — snaží se agrární a národněsjednocení reakcionáři dokazovat — vždyť ta smlouva o vzájemné pomoci v případě napadeni je jen kus papíru a Sovětský svaz jistě nebude dbát toho kusu papíru. Ajaj! Není vám tedy nápadné, že Třetí říše jako podmínku »přátelského soužití« žádá — zrušeni tohoto »kusu papíru«?

Proč by se němečtí diplomaté i hakenkreuzlerští agitátoři tak namáhali, proč by tak bouřili proti spojenecké smlouvě se Sovětským svazem, kdyby ji pokládali jen za »kus papíru« a kdyby nevěděli, že to není jen papír, ale ocel, že to nejsou jen slova, ale letadla a tanky a jiné věci, tuze nepříjemné pro každého fašistického nepřítele Československa?

Ne, ne, pro kus papíru by zahraniční politika Třetí říše nenatropila tolik hluku a nevynaložlla tolik úsilí. A tak nám prostá úvaha ukáže, jak prolhané jsou »námitky« agrárních a národněsjednocených reakcionářů proti spojenectví se Sovětským svazem.

Sami si tedy můžeme dát odpověď na všechny ty »pochyby« o pomoci Sovětského svazu, které si u nás reakce úmyslně vymýšlí a rozšiřuje, aby vyvolala paniku a ustrašenost občanstva, aby zkalila vody, v nichž by pak lovila pro zájmy své i zahraničního fašismu. To jsou tedy naše odpovědi.

Ale je tu i přímá odpověď Sovětského svazu. Když 17. března 1938, pět dní po obsazeni Rakouska, hakenkreuzlerským vojskem, se zeptal zahraniční novinář lidového komisaře zahraničních věcí SSSR Litvinova: »Přišel by Sovětský svaz na pomoc Československu, kdyby bylo Československo napadeno?« — odpověděl Litvínov okamžitě a bez váhání:

»Samozřejmě!«

To je velké a silné slovo. Představte si jen, jak právě v této době všichni ostatní diplomaté chytračí, jak se vyhýbají každé přímé řeči, jak si hrají na mizerné proroky povětmosti a na přímé otázky odpovídají s významnou nesmyslností: »nebude-li pršet, nezmoknem!« nebo něco podobného, jen si představte, jak se každý z nich snaží neříci nic závazného — a v takové chvíli vám řekne lidový komisař obrovské sovětské země přímo, bez uhýbání, bez kliček a s naprostou samozřejmosti: »Samozřejmě, pomůžeme!«

A to není jediná taková odpověď. 9., května 1938 byla československá delegace v Moskvě na návštěvě u sovětského presidenta, předsedy Nejvyšší rady SSSR, Kalinina.

A první z jejích otázek byla ovšem: »Pomůže nám Sovětský svaz?«

President Kalinin odpověděl se stejnou samozřejmostí jako lidový komisař Litvinov: »Náš Sovětský svaz plní všechny své závazky a také svůj spojenecký závazek k Československu splní do poslední písmenky!«

To jsou naprosto jasné a účinné odpovědi na tu naši životní otázku: Přijde Rudá armáda na pomoc?

Ano, přijde!

Poznámka Bejvávalo.cz:
Pro jistotu připomínáme, že v roce 1938 po podpisu Mnichovské smlouvy nám při zabírání pohraničí nepřišel na pomoc nikdo, stejně jako jako v roce 1939, když Hitler obsadil zbytek naší republiky.

Sovětský svaz naopak v roce 1939 podepsal s Německem „Pakt Ribbentrop–Molotov“ a ona výše zmiňovaná Rudá armáda pak spolu s Hitlerem přepadla Polsko.

Takhle se pak v roce 1939 psalo, proč nebylo v zájmu Sovětského svazu přijít nám proti Hitlerovi na pomoc.