O dávných krásách slovenských Tater

Tatry.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Tatry.

Jako oddelený ostrov, kterýž se náhle vypíná z pozemí do vysokosti 8000 stop nad hladinu morskou, tak čnějí Tatry nad okolní krajinu.

Se všech stran jsou obehnány hlubokými dolinami : Na půlnoční straně dolinou Novotržskou, na jihovýchodu Spišskou, na jihu Liptovskou a na západu Oravskou. Celá délka krajiny, kterou zaujímají Tatry od východu k západu, obnáší 7 — 8 míl, šířka pak od poledne k půlnoci 3—3 míl, všecka prostora konečně, kterou pokrývají, 14 čtverečných míl.

Jsou Tatry zvláště proto pamětihodné, že ačkoliv na nevelké prostoře a žádným podhořím, než dolinami otočené, čehož při horách alpských není, přece do vysokosti Alp se povynesly. Na 6500 stop vystupuje žulové těleso Tater nerozdělené, teprvé v této výšce vystřelují nahé, ostré, různé štíty ještě o 1500 stop výše.

Tatry se dělí na rozličné pásy; něboť se podoba jejich pro rozličný spůsob přírody a jmenovitě rostlinstva čím výše tím více mění a zjinačuje. V nejnižším jsou ještě role a pole, prostranné louky, ovocné sady a zimní příbytky lidské. K pásu tomu náležejí spomenuté doliny. Lesy tamní jsou složeny ze stromů listnatých, výšeji ze sosen. Holých skal tam ještě nemnoho. Jest to krajina podhalanu.

Vyšší pás pokryt jest tmavými lesy; zde se nacházejí zřídla horských potoků; skal neporostlých ani tu nemnoho. Jest to pás řehel.

Nad ním jest pás holí: krajina bezlesná; rostlinstvo co zde pučí, vyrůstá ne z prsti, než z hrubého mechu, kterým se od věků pokrylo tělo skal. Zde teprv počínají vynikali jednotlivá brda a různé štíty.

Nad holmi nastává pás turní; všecko je tu lysé, ostré, skalnaté, divoké, roztrháno na sta větších a menších štítů. Nejvyšší štíty jsou Kriváň a štít Lomnický i Gerlstorfský. Kotliny mezi turněmi zality jsou jezery, ježto se tu nazývají Morská oka, ležíce vesměs ve výšce průměrné 5000 stop nad hladinou morskou. Na turněch není rostlin, kromě chatrného lišejníka a mechu.

Tam na hory!

Tam mne pusťte na hory,
nad planiny, nad hory,
ať to srdce cítí,
co to, u hvězd býti;
touží jen tam na hory !

Tam mne pusťte na hory,
duch at s modré prostory
na ten svět se dívá,
o svém ráji snívá;
proto k ráji na hory!

Tam mne pusťte na hory:
duch přelétne obzory,
mine světa báně,
a ke trůnu Páně
blažen shlédne — nad hory !