Junotova trioda - užitečná elektronka pro použití v radiopřijímačích

Trioda Junotova.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Trioda Junotova.

Mnozí radioamatéři dobře znají již triodu Junotovu, o které zde uvádíme několik důležitých poznámek. Od jiných elektronových lamp liší se Junotova trioda především zvláštním uspořádáním anody i síťky a dvěma žhavicími vlákny.

V připojeném obrázku vidíme, že anoda není válcová, ale tvořena šesti mezikružími z niklového plechu, a síťka ze dvou proužků, spojených střídavými kovovými polokruhy. Hlavním účelem je snížiti pokud možno vnitřní kapacitu lampy, která, jak známo, hraje velmi nepříjemnou úlohu při několikanásobném zesílení a příjmu zvláště krátkých vln.

Žhavicí vlákna jsou dvě, z nichž jedno je připojeno přímo na nožku, druhé spojeno s měkkým drátkem měděným, stočeným spirálně na spodku lampy. Praskne-li jedno vlákno, lze prostým ovinutím okolo spodku nožky připojiti vlákno druhé a prodloužiti tak věk lampy dvojnásobně.

Kde jde o reprodukci hlasitou, připojí se obě vlákna tak, aby současně žhavila, čímž ušetříme jeden stupeň zesílení. Junotova trioda hodí se i za lampu vysílací pro malou stanici radiotelefonní. Ovšem spotřeba proudová je značná a činí pro jedno vlákno asi 0,75 amp., pro obě současně žhavená až 1,5 ampérů.

Zato anodový proud jest při 60 voltech anodového napětí a nulovém síťkovém napětí již 4 miliampéry a konstanta amplifikační 12 až 18. Běžné anodové napětí jest 60—80 voltů a pro vysílací zařízení až 200 voltů. Desková anoda tvoří žebrovaný chladič, hodící se velmi dobře pro rozvedení tepla. Žhavicí napětí jest 2,2 voltu, takže plně postačí normální dva akumulátory.