Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   •   samolepky na stěnu Pieris.cz   •   magazín Příroda.cz   •   plastikové modely Plastikáče.cz   •   převod PDF na GIF animace DraGIF.cz

Afrika: odvážný způsob lovu divokého lva beze zbraně a bez jediného výstřelu

původně vyšlo: Duch času 1907, autor neuveden.
Vychytralý způsob, jak afričtí lovci dokázali ulovit velkého lva bez jediného výstřelu z luku nebo pušky vám představí článek jednoho českého cestovatele z roku 1907. Troufli byste si vyrazit stejně jako oni na takový lov divoké šelmy beze zbraně?


Kterak jsme lovili v Africe.

Vypravování Huberta Kalafuny.

Před lety, když jsem byl v Africe, jsem se přiučil mnohé novotě honební od domorodců.

Vycházel jsem obyčejně na hon s puškou, která měla jednu hlaveň na koule a druhou na “šrot”, protože tam musí být člověk stále připraven k sebeobraně proti dravé zvěři a s broky se na ni nemůže, nýbrž s kulí.

Tak se stalo, že jsem si vyšel na vodní ptactvo a přivlekl jsem domů antilopu, šakala nebo lva místo ptactva.

Jednou jsem se zatoulal až do černošské vesnice, kde mně nabízeli ke koupi pěkné lví kůže. Prohlížel jsem je a to nejdivnější mně bylo, že neměly nikde nejmenší dírku, ačkoli lvi museli býti nějak usmrceni.

Ptal jsem se, jak byli lvi zkoleni a tu se dali černoši do hlasitého smíchu. Prý se u nich loví jinak než u nás a jestliže mně na tom záleží, abych hon viděl, mohu prý jiti s nimi druhého dne. Předešlého dne prý zadávil lev jednomu z osadníků ovci a to znamená, že dravec daleko od osady není.

Milerád jsem použil nabízené příležitosti a když jsem se u černochů vyspal, vzchopili jsme se a po jednoduché snídani jsme se vydali na hon. Černochů bylo pět, ale pouze jedn měl oštěp a ostatní nebyli ozbrojeni. Už to mně bylo nápadné. Jeden z nich přinesl z jiného stanu něco sbaleného jako balík sukna a svázaného jutovým provazem. Ptal jsem se, co to je a odpověděli se smíchem, že uvidím.

Holota! Pomyslel jsem. Kdo ví, jaké překvapení pro mně chystají. Jen aby vše dobře dopadlo!

Po dlouhé cestě jsme došli ke travnaté oase a místy bylo rákosí.

Tu již se ubírali černoši opatrně a já musel dávat bedlivý pozor na ně. Napřed byl vyslán jeden z nich, který byl považován za nejhbitějšího a nejostražitějšího. Také byl ze všech nejzmužilejší.

Ten brzo lezl po čtyrech, brzo se vztýčil a rozhlížel se v před i na levo a na pravo, pak zase opatrně postupoval, až najednou se postavil a dal znamení rukama ostatním, že vystopoval dravce.

Ostatní na mne významně pohlédli a dali mně posuňky na jevo, abych měl připravenou pušku k ráně, kdyby toho bylo zapotkebí. Ale poznamenali, že nesmím střílet, pokud mně nedají pokyn zatočením rukou ve vzduchu.

Šel jsem ve vzdálenosti asi dvaceti kroků za nimi, maje pušku připravenou ke střelbě. Najednou první černoch ostatním pokynul a ti rozbalili balík, jenž mně byl velikou záhadou dosud. K mému podivení se přede mnou objevila obrovská torba s zavíracím kováním, které bylo asi na půldruhého yardu dlouhé.

Torba byla kožená a tak velká, že se do ní mohlo několik lidí pohoduě schovat. Když se torba rozevřea, objevil se rub horní části torby, který nebylo lze od trávy rozeznat. Na každé straně byli dva černoši pod krajem ukryti a pátý černoch stál před otevřenou torbou. Ten se ještě jednou rozhlédl kolem sebe, zdali je všechno v pořádku, pak se obrátil k místu, kde ležel spící dravec.

Byl jsem nanejvýš napjat, jak všecko skončí. Očekával jsem, že budou dva nebo tři rozsápáni šelmou, jestliže se probudí. Ale dopadlo to jinak.

Černoch, který stál, hodil na spícího dravce — stále ještě jsem nevěděl, co je to zač — a tu se vztýčil blízko od něho veliký vzrostlý lev. Zabručel mrzutě a vida před sebou černocha, který ho nemile vyrušil ze spánku, skrčil hřbet, mrskl několikrát ocasem a hups — už po něm skočil. Špatně však měl odměřenou vzdálenost’.

Černoch, jenž pozoroval každé jeho hnutí, se bleskurychle shýbl a uskočil na stranu. Lev dopadl zrovna na rozevřenou torbu a než se zvédl, zavřelo se za ním kování, černoši provlékli dvěma uchy v rohách tyče, které si dali na ramena a odnesli lva domů. Dravec sice z počátku v torbě sebou divně vrtěl, ale torba byla ze silné kůže a nepovolila. Protože byl vak dobře uzavřen, zadusil se lev za krátko.

V osadě přivítali honce nadšeným voláním. Lev byl stažen, maso černoši snědli a kůže byla připravena, aby se nezkazila.

Díval jsem se na celou tu proceduru honební, ale věřte, že jakkoli jsem Kalafůna, takhle bych lvy nechtěl přece lovit.


Poznámka redakce Bejvávalo.cz:
Ani našim předkům se nedá všechno věřit, i oni měli rádi humor a vymyšlené příběhy. S ohledem na původ tohoto článku je tento africký způsob lovu divokých lvů ... řekněme spíš nepravěpodobný :-)


Původní zdroj historického článku:
Duch času 1907, autor neuveden.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
6. září 2019


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.








Debata k článku Afrika: odvážný způsob lovu divokého lva beze zbraně a bez jediného výstřelu


Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání včetně původních obrázků.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu ani opravovány původní překlepy.

Pokud chcete náš obsah převzít nebo máte zájem u nás zveřejnit svůj PR článek, tak nás prosím kontaktujte.

© 2011 - 2019 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.



Naše další projekty: