První gramofon, schopný přehrávat desky velmi hlasitě

O megafonu.

Chtějíce podati v následujícím popis přístroje sloužícího k zesílení zvuku a zvaného megafon, dovolíme si v krátkosti předeslati popis přístroje známějšího, fonografu, aby pak příslušné části se staly srozumitelnějšími.

Fonograf, jehož vynálezcem jest Edison (1877), skládá se v podstatě z pružné deštičky opatřené uprostřed hrotem a z dutého válce z měkké hmoty (vosku a pod.) nastrčeného na válec plný, s kterýmžto se uvede v otáčení a zároveň v pohyb postupný. Mluvíme-li proti deštičce, rozechvěje se tato i s hrotem, který pak ryje do měkké hmoty dutého válce více méně hluboko dle síly zvuku.

Aby hrot neryl stále na témž místě, uvádí se válec v otáčení kol své osy, při čemž současně ve směru osy postupuje. Na válci tedy máme pak vlnitými, různě hlubokými čarami jaksi označeno to, co bylo do fonografu mluveno.

Chceme-li, aby fonograf přijatou věc reprodukoval, postavíme hrot na začátek vyryté čáry a uvedeme válec v pohyb; hrot opisuje nyní dříve vyznačenou čáru, čímž přichází ve chvění a s ním současně i deštička; chvění této sdělí se okolnímu vzduchu a ucho lidské slyší to, co bylo dříve do fonografu mluveno.

Megafon vymyslil r. 1902 Jiří Laudet a zhotovuje jej nyní Gaumont a spol., který jej kombinoval s fonografem deskovým (místo válcovým).

Na připojeném obrazci je přístroj tento znázorněn; část, vztahující se k desce, neposkytuje nic zvláštního, avšak chvějící blána je zastoupena zvláštním zařízením M, které je v obrazci nahoře zvlášť ve větším měřítku znázorněno.

V R je nádržka vodní, sloužící k ochlazování částí, jež se mohou zahřátí, neboť princip zařízení je založen na užití výbušné směsi, hořící v jistém druhu hořáku Bunsenova.

Vysvětlení zjevu, o nějž se jedná, podal r. 1903 T. C. Porter fysikální společnosti v Londýně.

Pozornost jeho byla několik let před tím upoutána úkazem, při němž se u ladičky úderem rozezvučené a dané do plamene Bunsenova hořáku síla zvuku znatelně zvýší. S počátku nemohl nalézti dostatečné vysvětlení pozorovaného úkazu a proto vykonal řadu pokusů, aby příčinu zesilování zvuku zjistil.

Při pokusech těch pozoroval, že síla zvuku se nemění, je-li ladička nad plamenem nebo stranou od plamene. Má-li se zvuk zesíliti, musí ladička nutně býti v plamenu. Zbývalo ještě určití, v kterém místě jest účinek největší. Učiníme-li plamen hořáku Bunsenova svítivým, zamezíce přístup vzduchu, pozorujeme jen velmi slabé zesílení zvuku.

I umístil Porter kovovou síťku asi 2 cm od konce Bunsenova hořáku, zařízeného na plamen nepřetržitý a úplně modrý. Zapálíme-li směs plynů nad síťkou, a dáme-li do plamene ladičku, zvýší se síla zvuku velmi značně; dáme-li však ladičku mezi hořák a síťku, nenastane zesílení žádné.

Zkoušíme-li konečně různé části plamene, dávajíce postupně do nich rozezvučenou ladičku, poznáme, že největší zesílení zvuku odpovídá místu, kde je plamen nej palčivější, to jest v oné části, kde se chemická akce děje nej prudčeji.

Z těchto i jiných četných a zajímavých pokusů usoudil Porter, že účinek zvukových záchvěvů pochází nejspíše od změny plamene nepřetržitého v plamen více méně přetržitý, při čemž každé zhuštění a každé zředění odpovídá zvětšení nebo zmenšení množství plynu a vzduchu při spalování.

Vynálezce megafonu G. Laudet předvídal, že tomu tak jest, poněvadž u jiného svého přístroje, který si dal r. 1902 patentovati, bylo uspořádání takové, že vibrace, pocházející z jakéhokoli zdroje, měnily v každém okamžiku směs plynovou v hořáku.

Přístroj, jak jej nyní zhotovuje Gaumont, je zvláště přizpůsoben deskám fonografu, na nichž jsou záchvěvy zaznamenány ne do hloubky, jako na voskových válcích u fonografu, nýbrž podélně. Jehla přístroje mění sice také svou polohu, ale ne zdola nahoru, nýbrž vodorovně jako kyvadlo.

Tato jehla (v obr. nahoře O) není pevně spojena s žádnou deštičkou, ale má prodloužení svém svislý plíšek, který mění zároveň s ní svou polohu. Plíšek dělí na dvě stejné části komoru PD, do níž vstupuje pod jistým tlakem plyn přípojkou H. Blízko jeho konce jsou pak umístěny proti sobě přípojky, které odvádějí plyn trubicemi R a B do hořáků A.

Soustava je, jak z výkresu patrno, dvojitá, totéž uspořádání jako v levo je též v pravo. Hořáky skládají se z řady lamel, mezi nimiž koluje směs plynová; vzduch přichází dolní částí hořáku (viz obr.) a zapalování nebo spíše nepřetržité explose dějí se v F u kořene naslouchátka C. Jehla O jest upevněna na těsném, pružném kloubu v dolní části komory PD.

Snadno lze nyní nahlédnouti, že záchvěvy vyznačené na desce mají ten účel, aby uvedly ve chvění jehlu, načež se pak plíšek, který je v jejím prodloužení, přibližuje nebo vzdaluje od přípojek a připouští více nebo méně plynu Pohyb plíšku řídí dva nárazné šroubky, umístěné při horním jeho konci.

Dosažené výsledky jsou prý vskutku kromobyčejné. Pomocí přístroje tohoto možno obdrželi takovou intensitu zvuku, že lze na vzdálenost několika km slyšeti zřetelně hudební skladbu zaznamenanou na desce obyčejného fonografu. Jest však též možno regulovati intensitu pro menší rozměry, regulujeme-li hořák: intensita obdržených zvuků je vždy závislá na užitých množstvích plynu a na energii vyvinuté při jeho spalování.

Praktická upotřebení takovéhoto přístroje mohou býti velmi četná a budou se ovšem vyskytovati znenáhla tou měrou, čím více bude přístroj znám.Již nyní podařilo se Gaumontovi zhotoviti chronofon (přístroj vzniklý sloučením fonografu s kinematografem), což bylo dosud možno jen nedokonale a to pro nedostatek intensity zvukové při obyčejném fonografu.

Z jiných příkladů užití megafonu uveďme některé, na první pohled sice triviální, v obyčejném životě však mnohdy neméně významné a důležité. Megafon bude moci výhodně zastupovati kolovrátek v boudách o výročních trzích a bude poskytovati zajisté velmi zajímavý a pestrý repertoár. Neméně důležitou úlohu bude prý megafon míti v období volebních schůzí: budeť kandidátu vydatným pomocníkem, jelikož mu poskytne možnost přehlušiti své odpůrce.

Všeobecně možno říci, že megafon zastoupí nebo spíše doplní fonograf při různých způsobech jeho užití, hlavně tam, kde se jedná o rozsáhlé místnosti, anebo pod širým nebem.