V čem byla historická vysoká kola lepší než moderní bicykly

Vysoký bicykl nebo bezpečník?

Od prvního vyskytnutí se bezpečníku jest otázka tato palčivou, oba druhy strojů bojují o přední místo, každý má své zastance a přátele, a po všech těch hádkách, které se již — a to ne vždy odborně — vedly, není dosud rozhodnuto, kterému stroji přednosť náleží.

Zkusil jsem jízdu na obou druzích strojů, nemohu však nikomu určitě říci, který jest skutečně lepším ; mají oba své přednosti i vady. Bicykl vysoký, který pojmenuji na dále k vůli krátkosti »ordinary«, je rozhodné v konstrukci své jednodušší a z ohledu toho náleží jemu rozhodně přednost před bezpečníkem. Jednoduchý stroj jest vždy přehlednějším a spolehlivějším než složitý, a hlavně z ohledu toho hodí se ordinary pro déle trvající výlety a cesty lépe než bezpečník.

Neporouchá-li se i stroj sám, tedy vadí již prach, který nezbytně na řetězu se usazuje, po několika dnech velmi citelně, mazání mnoho neprospěje. Zdá se arci, že nový Carterův přístroj řetěz proti prachu úplně chrání, ale přístroj ten má zase vady jiné, totiž, že olej při jízdě řetězem bičován divoce bije a u os vytéká.

Prohlédne-li se ordinary před odjezdem a dobře zřídí, můžeme se spolehnouti, že nebude (při dobrém výrobku) ani po ujetých mnoha stech kilometrů zapotřebí, než řádného mazání. Nemyslím tím arci ono nesmyslné zaplavování kola olejem, jaké někteří jezdci milují, nemohu však také udati, v jaké míře mazati se má. Své kolo, které arci kuličkovými lůžky všude, i v hlavě opatřeno jest, mažu jednou denně ; poněvadž pak olej, který na cestách obdržeti lze, obyčejně jen olivový bývá a tudíž časem zhustne, mažu někdy petrolejem a pak po chvilce teprve zase olejem. Tím udržují se lůžka čistými.

Jiná velice příjemná vlastnosť ordinary jest jeho tichý chod. Bezpečník chrastí vždy, a kdyby nic jiného, tedy cvaká řetěz při běhu svém přes zuby kol. Řetěz jest vůbec největší vadou všech bezpečníků, stálý pramen zlosti. Není-li dostatečné mazán, tře a stěžuje chod kola, ano stalo se mi jednou, že při zkouškách, nebylo-li by snad lépe nechati řetěz úplně suchým, po jízdě v mlze nýtky tak zarezavěly, že řetěz zcela nepohyblivým se stal. Následek při nej-bližší jízdě byl, že jsem nejdříve sotva mohl jeti a pak konečně jeden nýtek překroutil, tak že řetěz byl vlastně přetržen. Mazaný řetěz zase zachycuje prach a rychle se opotřebuje.

Velice nepříjemnou vlastností řetězů jest, že časem vždy delšími se stávají. Toto prodlužování má dvě příčiny. Nejdříve natáhne se nový řetěz při první vyjížďce následkem způsobu své výroby. Ploché postranní části článků jsou ze silného plechu vytlačeny, při čemž se přirozeně poněkud prohloubí, při první jízdě natahují se pak, najmě při jízdě do vrchů, tyto články opět.

Vadu tuto ukazuje v míře nejvyšší nejoblíbenější druh řetězu, tak zv. Humberův vzorek. Zcela prost jest jí kalený řetěz »Abingdon« s jednoduchými články, který velice drahý i méně pohyblivý jest a jiných kol vyžaduje, než řetěz Humberův. Druhou příčinou prodlužování jest opotřebení řetězu, a jest tudíž stálé pozornosti a utahování zapotřebí.

Největší vadou bezpečníku jest však jeho podkluzování na mokré pudě. Příčiny toho nejsou ještě zcela objasněny, a nedá se tudíž také nic proti tomu podniknouti, jest však pád následkem podklouznutí nejen nepříjemný, nýbrž i velice nebezpečný, poněvadž jezdec vždy pod stroj padne a stává se dosti zhusta, že nehoda taková skončí zlomením nohy. Jest k neuvěření, s jakou rychlostí stroj se překotí a jezdce přikryje.

Má však také bezpečník své výhody a ty jsou hlavně snadná jízda do vrchu, bezpečná jízda s vrchu a jistota proti přelítnutí. Následkem znamenitého rozdělení váhy jezdce na obě kola a volnosti řízení jest bezpečník při vyjíždění kopců neporovnatelným. Vyjedu na bezpečníku na 60" převedeném poměrně snadno vrchy, kterých na vysokém kole nepřemohu.

Že jest jízda s vrchu bez nebezpečí, vysvítá ze samé konstruce stroje, která dovoluje bezmezné brzdění. Jest však nesmyslem, sjížděti kopce bez brzdy, neboť zatáčky mohou se lehce státi osudnými, ukazuje se při tom vlastnosť podkluzování v nej krásnějším světle. Podotýkám jen ještě, že jsem naprostým zastancem brzd na předním kole, odůvodnění ponechávám si na jindy.

Zmínil-li jsem se, že jest přelítnutí nemožné, tedy jest to přirozeně jen míněno za normálních poměrů. Již podkluzování bezpečníku nasvědčuje tomu, že jest jakási postranní síla, která kolo podráží, síla ta způsobuje také odtrhování pryžce z ráfku a nepomůže proti tomu ani nejlepší lepidlo. Spadne-li pak pryžec na př. při prudké jízdě s vrchu s předního kola a zachytne ve vidlici, jest nejbližší následek náhlé zaražení stroje, a jezdec v plné rychlosti se nalézající musí nezbytně přes řidítko přelítnouti. Jest z důvodu toho stálá pozornosť na stav připevnění pryžce zapotřebí.

Přirozené jest, že výskok i seskok jest při bezpečníku mnohem lehčím, než při ordinary. Také svítilna vydává lepší světlo, poněvadž odpadá stín ráfku. Tření svítilny na ose a jeho všecky následky, jako kývání ano i překlopování svítilny odpadají.

Jsou, jak zřejmo, u obou strojů výhody i vady, o kterých ať každý uváží, než si stroj vyvolí. Kdo však myslí, že bezpečník zasluhuje jména svého plnou měrou, tomu podotýkám, že loňského roku spadl jsem s bezpečníku bez své viny třikráte a s ordinary ani jednou, ač jsem také na tomto sjezdil dosti špatných cest, hlavně v zimě.