Jak fungovala holubí pošta

-1; především to, byla obležená Paříž, jež uvedši ve skutek myšlenku poštovního řiditele Ramponta vzdušných oněch poslů užívala po celou dobu pruského obležení vedle ballonů co jediné cesty pro dorozumění a spojení s venkovem. Je známo, že během oné osudné zimy svěřeno holubům více než million dopisů úředních a soukromých — následek to prvého zdařilého pokusu spolku pařížských »kolombofilů« (milovníků holubů) dne 14. září 1870. Přirozeno tu, že po ukončení smutné oné války začali si ve Francii, povzbuzeni tak znamenitými výsledky za okolností tak mimořádných a nepředvídaných, znovu hleděti chovu poštovních holubů, jichž dnes možno v samotné Paříži čítati na půl millionu. Ve zprávách o polních cvičeních všech větších států evropských můžeme se dnes každoročně dočisti o pokusech čím dál tím hojnějších, podnikaných s holubí poštou, jež zavedena pokusmo i pro spojení válečných lodí s pobřežím, pro kterýž účel se ovšem hodí co nejlépe. Jak vysvítá ze zpráv francouzského setníka Raynaud-a, (vysl.: Rejnó) vykonali ptáci puštění s lodí za příznivého počasí cesty 200 — 300 km na břeh rychlostí 70 až 80 km za hodinu, při čemž nezahynul ani jediný z holubů. Shledáno však dále, že nejsou s to, konati cesty delší než 1000 km bez několikahodinného odpočinku, že vítr vanoucí ve směru jich cesty zvětší rychlost jich letu až na 150 km za hodinu, kdežto ovšem vítr protivný jim let velice ztěžuje.

Německá správa vojenská postavila nedávno veliký holubník pro poštovní holuby ve Špandavě, který jest určen býti v budoucnosti centrálou německé holubí pošty. Je to čtyřpatrová budova, jak náš obrázek ukazuje, podivného zevnějšku; jižní její čelo opatřeno jest od prvého patra až po střechu rozsáhlým drátěným pletivem, které tak tvoří jakousi klec obrovských rozměrů. V sálech uvnitř domu nalézají se sta klecí s holuby, zvláštní »nemocnice« pro churavé ptáky a různé pomůcky potřebné pro jich chov.

Z ostatních evropských států jsou to jmenovitě Belgie a Nizozemí, kde chov poštovních holubů a jich užívání stojí na vysokém stupni.

Holub poštovní je zvláštním druhem z rodů holubů, odlišným od našeho holuba domácího, divokého i některých jiných jeho druhů. Zdá se, že vznikl as delším křížením se jistých dvou druhů z tohoto rodu. Dnešní náš holub poštovní liší se značně od původního poštovního posla, užívaného za starověku; jest o něco silnější a větší než holub domácí, barvy tmavohnědé, velkého rozpjetí křídel a silných prsních svalů. Celá stavba jeho těla svědčí o schopnosti jeho konati dlouhé, namáhavé plavby vzduchem a to rychlostí, jež si v ničem nezadá s rychlostí dnešních našich rychlovlaků (80 km za hodinu, tedy 22 m za vteřinu).

Odvezeme-li jej z jeho domova v uzavřené kleci a vypustíme ven, vznese se přímo vzhůru, zakrouží několikráte, jakoby hledal pravou cestu, načež se pustí nejkratším směrem rovnou nazpět. Jsou známy případy, že holubi odvezení ze svého rodiště a věznění po několik let na sta km od něh