Velká pardubická steeple-chase pohledem roku 1933

Steeplechase.
Autor: Henry Thomas Alken, rok 1845
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Velká pardubická steeple-chase.

Velká pardubická steeple-chase, jež bude vybojována 15. října, jest nejen největší událostí našeho dostihového a jezdeckého sportu, nýbrž i jedním z našich největších a také nejstarších sportovních podniků, jenž se těší pozornosti i v cizině.

Jak vznikla steeple-chase.

Steeple-chase (stýpl čés) znamená honbu ke kostelní věži (Steeple — kostelní věž, chase — honba). Takové jízdy bývaly za starých časů oblíbeným jezdeckým sportem. Jezdci shromáždili se u startu a každý jak dovedl, jel nejkratší cestou přes překážky směrem ke kostelní věži, která na dálku udávala cil.

Z takových jízd, jimž se nyní říká point to point, t. j. jízda od bodu k bodu, vyvinuly se později pravidelné dostihy, k nimž se hlásí předem koně, vyvažuje váha jezdců se sedlem, dráha jest přesně vytčena a pod. Nyní pod pojmem steeple-chase rozumíme tedy normální překážkový dostih.

Velká pardubická steeple-chase vyvinula se však skutečně z takových honů za věží.

V 50. letech minulého století konala šlechta v okolí Pardubic hony a jezdecké závody. R. 1874 z podnětu několika účastníků honů byl uspořádán zvláštní dostih na dnešní dráze, který byl první „Velkou pardubickou“. Dotace byla tenkráte 4.000 zlatých vítězí. Zvítězil německý kůň Phantome v poli 14 koní, které až do loňska bylo rekordem.

Od té doby běžela se Velká pardubická steeplechase 51krát.

Ve dvou letech se nemohla konat pro mrazy. V prvních letech konala se totiž Velká pardubická v neděli po Sv. Hubertu, tedy o 2 až 3 týdny později než nyní. Ve válce se přirozeně rovněž neběžela. Pardubičané ještě dnes stále vzpomínají na slavné předválečné dostihy.

Vzpomíná se na Briganda a Lady Anne, kteří vyhráli tento dostih třikráte, na Viktorii, Alphabet, Magyárát, Jour fix a Landgrafa II., kteří tu zvítězili dvakráte, na jezdce, z nichž po třech vítězstvích dobyli Hektor Baltazzi, zakladatel napajedelského hřebčínu hrabě Metternich a jockeyové Fletcher, Geoghegan a Bukenhan. Většina jockeyů byla totiž anglického původu.

Fletcher vyhrál jednou velkou pardubickou steeple-chase jen o nos na koni Hanno před Full Cry. Viktoria obchodníka koňmi Schawela, jehož barvy zvítězily pětkráte ve Velké, zlomila r. 1881 svému jezdci Hektoru Baltazzimu klíční kost hozením hlavy, avšak jezdec zůstal v sedle a dovedl klisnu k vítězství. Případ se opakoval loni, kdy si jockey Zazalovski pádem s Ataraxii zlomil asi 1000 m před cílem klíční kost a přesto dojel čtvrtý.

Nejobtížnější závod kontinentu.

Velká pardubická steeple-chase se běží na dráze dlouhé 6400 m, jež má 27 velmi těžkých překážek, z nichž tři se skáčou dvakráte, takže koně musejí překonati celkem 30 skoků. Nejtěžší z překážek je Taxisův příkop, 5 m široký, jejž předchází 1.20 cm vysoký a asi 1 m široký živý plot. Kůň, který do tohoto příkopu spadne, úplně zmizí. Amatéři zde pomáhají jezdcům znovu do sedla.

Hned za Taxisovým příkopem, jenž jest čtvrtou překážkou, skáče se Irish bank — irská lavice, 2 m vysoký strmý násep, jejž předchází a následuje 80 cm široký příkop. Jinou těžkou překážkou jest 4 m široký vodní příkop, t. zv. Hadí příkop, zvláště za dešťů, je-li rozvodněn. Mnozí jezdci dají pak přednost studené lázni a přebrodí, respektive přeplovou jej.

Drop jest 2 m skok do hloubky přes 1 m široký příkop. Jednou z nejzáludnějších překážek je t. zv. „zahrádka“ neboli „in and out“, kterou skáčí koně již ke konci jako 23. v pořadí. Jo to dvojskok přes silnici, přes proutěnou překážku a příkop a opět přes přikop a proutí. Mnoho koní pohřbilo tu své chance.

Pro obtížnost překážek může býti Velká pardubická steeple-chase přirovnána pouze ke Grand National Steeple-chase v Aintree v Liverpoolu. Liverpoolské překážky jsou ještě obtížnější, avšak výhoda jest v dobrém terénu. Naproti tomu v Pardubicích terén jest vlastně „cross country“. Koně běží jen část po dostihové dráze a většinu trati cválají v polích a lukách, v těžkých oranicích, kde místy nutno pouze klusati.

Proto nejlepší čas v Pardubicích, 11 min. 29 vteřin, který vyběhl Jamagata r. 1912, jest skutečně obdivuhodný. Jamagata pplk. vet. Bartosche byl skutečně také koněm výjimečných kvalit a proto jeho majitel se s ním vypravil ke Grand National, kde však jeho start skončil neúspěchem.

Tento anglický zájezd opakoval i kpt. Popler s Gyi lovam před 2 roky, rovněž bezvýsledně, ačkoli jeho houževnatosti se podařilo dráhu dokončit. Karel Kinský, jemuž se r. 1883 podařilo zvítěziti na německém koni v Liverpoolu, zůstává tak jediným našim jezdcem, kterému se podařilo urvati tuto nejcennější trofej překážkového sportu.

Pro výjimečné podmínky,

s nimiž se setkávají jezdci i koně v Pardubicích, bylo řečeno, že Velká pardubická steeple-chase není ani dostihem v pravém slova smyslu, t. j. zápasem koni mezi sebou, nýbrž jednotlivými souboji koni s prekážkami a terénem.

Kterému koni se podaří dráhu přeskákat, zvítězí, i když snad konkurenti jej předčí třídou a rychlostí. Ačkoli zejména před válkou i po válce došlo k urputným bojům, v nichž rozhodovala rychlost a dostih byl vyhrán jen o nepatrnou vzdálenost, přece pravým koněm pro Pardubice zůstává spolehlivý skokan, vycvičený v terénu, jímž může býti nejen plnokrevník, nýbrž i polokrevník.

Tak se stalo, že v Pardubicích zvítězil i Dover, důstojnický kůň nebo Pohanka, pod francouzským jezdcem kpt. Durandem, polokrevný kůň z chovu Kinského. Také loňský vítěz v rekordním poli 16 koní Remus byl polokrevník.

Při podobné těžkosti skoků i terénu, kdy kůň najíždí zejména poslední skoky téměř vyčerpán, nemůže překvapiti, že v Pardubicích dochází k četným pádům a také úrazům jezdců i koní.

R. 1910 nepřešel v Pardubicích žádný kůň dráhu, takže toho roku zůstala Velká bez vítěze. Když se konala Velká po prvé po válce r. 1920, dosáhl cíle jediný Jonathan, byl však diskvalifikován pro překročení času. Většinou dokonči dostih sotva polovina startujících koní. Před 5 lety zabili se pádem ve Velké tři koně, kteří rok před ní se v ní umístili na prvých místech, All right II, Landgraf II a Eba.

Loňský tragický pád kpt. Poplera jest ještě v živé paměti.

Nebylo to sice ve Velké, avšak v její den — v Memorialu Zdeňka Kinského a na jedné z překážek z Velké pardubické. Po skvělé jízdé na Gyi lovam, s nímž se mohutným finišem umístil jako druhý ve Velké pardubické za Remusem, startoval kpt. Popler v Memorialu na koni Ela.

Klisna skočila příliš zbrkle jinak poměrně snadnou překážku, 80 cm vysoký „post and rail“, převrátila se a při pádu rozdrtila kpt. Poplerovi lebku a zlomila vaz, takže jezdec zůstal na místě mrtev. Kpt. Popler byl nesporně naším nejlepším překážkovým jezdcem.

Startoval asi ve 450 dostizích, z nichž 98, většinou na překážkách vyhrál. Velkou pardubickou, v níž startoval celkem 9krát, vyhrál dvakrát s Gyi lovam a s All right II., Armádní steeple-chase vyhrál pětkrát. Za týden po „Velké“, 22. října, poběží se k uctění památky našeho nejlepšího gentlemana-ridera Poplerův memorial, steeple-chase s dotací 20.000 Kč vítězi, jež má zajištěnu mezinárodní účast.

Letošní „Velká pardubická“

slibuje mimořádně dobrý sport, k čemuž přispěje i stav dráhy, o níž jsou spíše obavy, že bude snad až příliš tvrdá. Letos jest totiž zajištěna ve Velké pardubické prvotřídní mezinárodní účast koní i jezdců nejen z nejbližšího Rakouska a Německa, nýbrž po prvé i z Francie.

Rakousko bude zastoupeno loňským vítězem Remusem, kterého opět pojede italský jezdec Spano, a Clematis, jež byla loni s kpt. Býčkem třetí. Z Německa bude vysláno několik výborných plnokrevníků z trakehenského východopruského chovu, mezi jinými Ferber, jenž před nedávnem vyhrál v. der Goltz Querfeldeinrennen, nejtěžší německé cross country, zvané německou Velkou pardubickou steeplechase.

Vzhledem k tomu, že se těmto německým východoprušákům podařilo po válce již dvakráte vyhráti s běloušem Ben Hurem a Voglerem, jest nutno považovati je i letos za nejvážnější konkurenci. Z Francie budou posláni asi dva koně, Eckmühl a Jeune Chef, který dobyl francouzským barvám velmi cenné úspěchy na překážkových drahách v Německu. V jeho sedle byl by pravděpodobně nejlepší pánský jezdec Francie hrabě de la Forest, který před lety jezdil v Chuchli a získal tam přebor pánských jezdců.

Proti této konkurenci jest posice našich jezdců a koní velmi těžká. Možno počítati především s Gyi lovam, který v Pardubické jednou zvítězil a loni byl druhý. Místo kpt. Poplera pojede jej škpt Seyfried. Ačkoli posledním vítězstvím v Chuchli ukázal dobrou formu, přece se zdá, že již není tím koněm, co byl, což vzhledem k jeho stáří jest přirozeno.

Zajímavá jest účast tří plnokrevníků R. Z. Kinského vítěze Pohanky, Normy a Neklana. V sedle jednoho z nich bude francouzský poručík Noiret z učiliště v Saumuru, který již loni startoval ve „Velké“. Neklana má jeti sl. Brandisová, která také už několikráte startovala ve Velké a dokonce se i umístila. Možno připomenouti ještě Wehrwolfa, jenž se v Chuchli ukázal velmi jistým skokanem.

Také rámec Velké pardubické bude zajímavý, neboť budou vybojovány ještě dvě steeple-chases, Důstojnická steeple-chase a Memorial Zdeňka Kinského, dostihy s proutěnými překážkami, dvě rovinové jízdy a konečné jízda pánů pro koně z vojenských hřebčínů.