Věda v roce 1932: Malé děti se dokáží naučit řeč zvířat!

Sensační domněnky dr. Aleše Hrdličky: Děti se mohou naučit řeči zvířat?

Záznamy o dětech z doby, kdy se batolí po čtyřech, klíčem záhady.

Dr. Aleš Hrdlička, ředitel fysikálně-antropologického oddělení v Národním museu Spojených států, shromáždil ve svém oddělení bohatý materiál o různých rasách. Jen lidských koster má půl druhého tisíce.

Nyní zakládá nové oddělení, v němž shromažďuje řádně ověřené zprávy o dětech, které se ještě batolí po čtyřech, než se naučí chodit. Toto oddělení se jmenuje „tetra-podisis”, tedy asi „čtyřnožectví”.

Dr. Hrdlička jím zahájil studium onoho přechodného období v lidském vývoji, kdy se děti chovají podobně, jako opravdoví čtyrnožci.

O jednom hochu, který dnes studuje na universitě, má od rodičů zprávu, že se přátelil na dvoře farmy s osamělým seletem. Váleli se pak spolu ve špíně a hošík se naučil docela pěkně chrochtat, takže se spolu dorozuměli. Malé děvčátko válelo se po podlaze jako kotě.

Hošíků, kteří skvěle řehtali, má zaznamenáno několik. Mnoho rodičů mu sdělilo, že jejich děti, batolící se po zemi, zvedaly se země věci pusou, jako to dělají kočky a psi. Mnoho je také těch, které si láhev s mlékem držely ručkami i nožkami.

Pozoruhodným umělcem byl hoch, který se štěkáním domluvil se všemi psy ze sousedství.

Z těchto příkladů odvozuje dr. Hrdlička domněnku, že schopnost některých primitivních národů, rozuměti řeči divokých zvířat, je spíše vrozeným pozůstatkem z přechodné doby vývojové, než získanou dovedností.