Skutečný vynálezce prvního tanku? Geniální český válečník Jan Žižka!

Jak psaly americké listy za války.

Ve známém a velkém americkém měsíčníku »Sea Power« jsem našel za války článek, nadepsaný »První tank«.

Překvapil mne a zachoval jsem si jeho překlad, který dnes dávám československým vojákům k přečtení, poněvadž jest velmi zajímavý. Praví v něm:

Kdo vynalezl první tank?

Řeknete ochotně: »Jest to vynález americký, použitý nejdříve Angličany a potom Němci.« »Mýlíte se, neboť máte na mysli jenom ony veliké housenkovitě se pohybující stroje, které se plazí po zemi. Zatím však jest to hlavně důmyslně zařízený a obrněný vůz, sloužící válečným účelům.

Jest známo, — píší dále — že staří Britové používali válečných vozů se zahnutými noži, přidělanými k nápravám. To byly ozbrojené vozy.

Avšak první obrněný vůz, kterého bylo použito v bitvě, vymyslil Jan Žižka, český rytíř a stoupenec Jana Husa.

A tak se stalo, že po pěti stech letech obrněné vozy Jana Žižky pokořily Hohenzollerny. Neslyšeli jste snad o Janu Žižkovi a přece to byl největší válečník a vojevůdce své doby, otec moderní válečné taktiky. Nemohlo býti modernější zbraně nad jeho válečné vozy, toť byla myšlenka skutečně velkolepá.

Žižka měl však ještě jiné válečné způsoby, jež upadly dávno v zapomenutí; uplatnily se po tolika letech na zkrvavených polích dnešní Francie. Žižka stál tehdy proti všemocnému Římu a porazil ho i celou Evropu, která uposlechla papeže a vyšla si do Čech na křižácké tažení.

A hle, co se stalo? Žižkovi bojovníci, většinou lid městský, chalupníci i dělníci, chopili se cepů železem okutých, těžkých palcátů a krátkých kopí. S takto vyzbrojenými bojovníky, necvičenými. měl vésti boj s jezdci v těžkých brněních, s rytíři německými i jinými. Musel proto vymysliti nějakou obranu.

Vymyslil obrněné vozy, které tvořily vazovou hradbu kolem táborů. Hnul-li se celý tábor, vozy se táhly dvěma až čtyřmi řadami. V čas boje skryli koně uvnitř tábora, kdež byly schovány také ženy i děti. V boji i ženy střílely na nepřítele šípy.

Před bitvou spínali vozy řetězem. Stojíce pak ve čtyřnásobných řadách, tvořily vozy téměř neproniknutelnou ohradu. Děla, která byla při útoku na vozech i mezi nimi, způsobila v řadách nepřítele hroznou spoustu. Na sedadlech vozů byli vybraní střelci, kteří se stali velmi brzo postrachem všech nepřátel.

Tehdejší děla byla ovšem neohrabaná, nemotorná; dnes by byla pouhou hračkou, ale tehdá bylo jinak, byla to zbraň strašlivá.

Žižka, když byl na pochodu napaden nepřítelem, nařídil vozkům, aby jej objeli, což bylo považováno tehdejšími válečníky za nesprávné.

Nejskvělejšího vítězství dobyl Žižka u Prahy na vrchu, který byl pak po něm pojmenován Žižkov.

Ač měl za vozovou hradbou na svahu toliko 10.000 bojovníků, zvítězil proti 150.000 vojínů, vedených německými princi, mezi nimiž byl i Bedřich Hohenzollernský, vyvolenec brandeburských, známý to lupič a předek nynějšího německého »Kaisera« Viléma.

Bedřich se vrhl s tisíci svými na Žižkovo opevnění, ale prchl a s ním i jeho hordy, z nichž pak se mnozí utopili ve Vltavě, do níž byli vehnáni.

A tak jsou dnes tanky právě tak výhodné a nepřemožitelné, jako byly Žižkovy vozy, ale musí býti řádně řízeny.«