Rok 1932: Česká média oslavují Hitlerovo vítězství ve volbách. Proč nechápou jeho nebezpečnost?

Adolf Hitler.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Zrůdná radost z událostí v Německu.

Desorientovanost českého tisku ve vztahu k událostem v Německu dosáhla svého vrcholku v povolebních úvahách. Socialistický tisk se zaradoval, že občanský tábor ve volbách stěží uhájil své posice, některé listy nacionální netajily se s uspokojením, že vyhrál — Hitler a že byla poražena sociální demokracie německá.

Je to nepochopitelné, jak se mohou oba tak protichůdné tábory naše radovati vlastně společně z Hitlerova vítězství, z vítězství toho hnuti, které je vážným nebezpečím pro demokracii, pro mír, pro republiky, pro civilisaci, nebo jak se mohou radovati, byť i nepřímo, z vítězství Tahlmannova, které je nebezpečím pro celý svět!

V Německu zvítězily dvě reakce: krajně pravá a krajně levá.

U nás nemá důvodu k radosti ani pravice, ani levice. Nelze naprosto chápati jásotu „Práva Lidu" nad tím, že pravice nedosáhla v Německu většiny, jako nelze chápati, proč naši sociální demokraté Hitlerovce počítají k pravici, když jde o hnutí příliš blízké naším národním socialistům, tedy o hnutí, utvořené ze synthese nacionalismu s internacionalismem. Ten Hitler je tak blízko nacionalismu jako internacionalismu!

A ještě méně má důvodů k radosti „Právo Lidu“ pro vítězství krajní levice. Německá sociální demokracie vyšla z voleb poražena — kdysi první strana německá je předstižena Hitlerovou armádou o 5½ mil. hlasů. V dubnu při presidentských volbách komunisté shromáždili na svého kandidáta 3,706.759 hlasů, v neděli získali už 5,278.094. Nejsou to hlasy — toho 1½ milionu hlasů! — z řad sociálně demokratických?

A ještě méně práva radovati se mají listy nacionální, ať už je to „Večer“ nebo „Polední List“.

Což, pro boha, nepochopí český člověk, co znamená vítězství hakenkreuzlerské?

V pondělí bude zahájen v Brně proces s našimi hackenkreuzlery, který je vážným mementem doby. Tisk Stříbrného rád bouří proti Němcům, rád odhaluje německou iredentu u nás — a najednou se raduje z vítězství „německého fašismu“ v předvečer brněnského procesu!

To je úpadek, to je degenerovanost, zrůdnost národního myšlení a cítění, to je upřílišněná již zaslepenost stranická. Hitler a Tahlmann jsou pro nás rovnocenně nebezpeční a netřeba se ani trochu radovati z jejich úspěchů. Kdo tak u nás činí, nechápe nebezpečí, které nám hrozí z Německa, ať už se nad tímto Německem vznáší hákovitý kříž nebo srp s kladivem.

Dnes je jedno jisté: strany, které stojí na půdě demokratické republiky a které drží výmarskou ústavu, jsou na ústupu — na postupu jsou strany, které demokracii a ústavnost potírají. A z toho nám musí býti pouze smutno a úzko.

K radosti není u nás důvodů na žádné straně — ani socialistické, ani nacionalistické — radovati se mohou pouze naší hakenkreuzleři a naši komunisté.

Komu z nich drží palec „Právo Lidu“ a „Polední List“?