Rok 1930: Velké zatýkání v Rusku, z neznámých důvodů bylo uvězněno i 16 významných profesorů

Sovětská propaganda.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Hromadné zatýkání ruských učenců.

Záhadná zatčení historiků na sovětských universitách.

Praha 1. listopadu.

Nedávno otiskl berlínský ruský emigrantský časopis Ruľ zprávu o tom, že v sovětském Rusku bylo zatčeno několik historiků — universitních profesorů. Podle zmíněného listu byli zatčeni proto, že je v Berlíně, kde se loni zúčastnili historického kongresu, vítal příliš nápadně buržoasní tisk.

Zpráva ta nevypadala příliš věrohodně, sovětský tisk, který v té době hojně psal o zatčení některých »záškodníků«, nezmiňoval se ani slovem o zatčení nějaké skupiny historiků, ani nereagoval na berlínskou zprávu, a pochyby byly tak silné, že i pařížský emigrantsky časopis Poslednija Novosti vyslovil o správnosti zprávy výhrady, poukazuje zejména na to, že někteří z profesorů, uvedených ve zprávě, nezúčastnili se berlínského sjezdu.

Myslím, že je jednou z politických chyb ruské emigrace, že její žurnalistika nevyniká spolehlivostí a že proto její informace nevzbuzují naprosté důvěry těch, kdo chtí být věcně informováni. Je příliš mnoho korespondencí ze sovětského Ruska, zřejmě vyrobených v Rize nebo jiných emigrantských zpravodajských střediscích, než aby se původní zprávy z Ruska, šířené z emigrantského prostředí, nepřijímaly s krajní zdrženlivosti.

Jestliže tedy přece použiji informací, pocházejících z dopisu, který prošel těžkou cestou ze sovětského Ruska, musím výslovně podškrtnout, že můj důvěrník, který mi dal dopis k disposici, není ruský emigrant a že při tom sám mohu se zaručiti nejen za autentičnost dopisu, ale také za spolehlivost jeho autora. Dopis ten zčásti potvrzuje, zčásti doplňuje zprávu o hromadném zatýkání ruských profesorů v sovětském Rusku, při čemž se uvádějí jména, která dosud nikde ve zprávách o zatýkání se nevyskytla.

Dopis bohužel se vůbec nezmiňuje o příčinách tohoto zatýkání, ale uvádí podrobný výčet vědeckých činitelů, kteří v poslední době byli v sovětském Rusku zatčeni. Jsou mezi nimi světově známá jména a vědecké korporace bude zajisté zajímat zpráva o tom, že mnozí známí, politicky zřejmě neškodní učencové jsou dnes v sovětských žalářích, aniž je známo proč a aniž sovětské úřady uznaly za v hodno, jakýmkoli způsobem oznámit věc své vlasní nebo zahraniční veřejnosti.

Ať důvody jsou jakékoli, výčet jmen 16 uvězněných profesorů zaslouží si pozornosti.

Je mezi nimi i pět členů Akademie věd. Předně je mezi nimi akademik Platonov, světoznámý historik, pracující v oboru ruských dějin, neméně známý palaeograf akad. Lichačev, historikové Tarle a Ljubavskij, známý odborník ve staroruských a litevských dějinách a posléze akademik Prjanniškov, známý ruský půdoznalec.

Kromě těchto akademiků byli dále zatčeni historikové — universitní profesoři Rožděstvenskij, odborník v oboru dějin Slovanstva D. N. Jegorov, A. I. Jakovlev, archeolog a praenistorik J. V. Gautier, prof. hospodářských dějin Bachrušin, profesor všeobecných dějin na saratovské universitě Butěnko, filolog Dinges, zabývající se studiem nářečí německých kolonistů, půdoznalec Dojarenko, historik a vynikající pracovník Centroarchivu S. K. Bogojavlenskij.

Stěží lze předpokládat, že tito učencové, kteří politicky nevystupují a z nichž jen půdoznalci mohli mít nějakou úlohu v národním hospodářství, byli příslušníky nějaké záškodnické organisace, která oslabovala pětiletku nebo prováděla sabotáže v zásobování, jak se to tvrdilo o skupině zatčené krátce před tím.

Vzhledem k mlčení sovětských míst o zatčení těchto učenců jsou motivy jejich uvěznění velmi záhadné. Za těchto okolností nutno věc pokládat za důkaz nového projevu nepřátelství k vědě, která má nyní v sovětském Rusku postavení velmi nesnadná. Nelze mluvit o svobodě vědy tam, kde se předpisuje metoda vědeckého bádání a kde z politických zřetelů jedinou přípustnou vědeckou metodou je marxismus.

Nepolitická vědeckost je v sovětském Rusku v klatbě a pro universitní katedru platí: nestačí být apolitickým, nutno být bolševikem.

Za těchto okolností i politicky zcela pasivní učenec je živlem podezřelým, neloyálním a je vydán nebezpečí, že přijde o místo, o možnost vědecké práce nebo stane se terčem denunciací třebas méně kvalifikované soutěže. Před časem jsme četli v sovětských novinách, že i botanik musí být marxistou. Politická služebnost vědy v sovětském Rusku nese patrně i zde své smutné následky.

Na podiv však je, že někteří intelektuálové u nás pokládají sovětské Rusko za zemi neobyčejného kulturního vzepětí. Zdá se, že věda v sovětském Rusku je však spíše v postavení Galileiho před inkvisičním tribunálem.

Poznámka Bejvávalo.cz:

Zajímá vás, co co přesně tehdy šlo? Nakonec z toho byl takzvaný „Процесс Промпартии“ nebo-li „Дело контрреволюционной организации Союза инженерных организаций (Промышленной партии)“, česky „Proces s průmyslovou stranou“ nebo-li „Případ kontrarevoluční organizace Svazu inženýrských organizací“. Několik sovětských vědců a ekonomů v něm bylo obviněno a samozřejmě i odsouzeno za přípravu převratu proti vládě Sovětského svazu.

Obžaloba uvedla, že „Industriální strana se skládala z nejvyšší staré inženýrsko-technické inteligence , z hlavních odborníků a profesorů, kteří zastávali privilegovaná postavení během kapitalistického režimu“. Podle obžaloby byli všichni členové organizace vychováni v buržoazním prostředí a proto byli sovětskému systému cizí, což posloužilo k posílení důležitého bodu současné sovětské propagandy.

7. prosince bylo pět obžalovaných odsouzeno k trestu smrti , který byl změněn na dlouhé tresty odnětí svobody, zatímco ostatní obžalovaní byli odsouzeni k jiným trestům ve vězení.

Řada odsouzených byla v pozdějších letech amnestována. Naopak prokurátor Nikolaj Krylenko byl v roce 1938 zatčen a zastřelen během „Velké čistky“.

Samotný proces v SSSR upevnil neprofesionální a formální přístup k řízení ekonomických projektů, kdy byly falešné pozitivní údaje a zprávy o stavu hospodářství ve viditelném rozporu se skutečným stavem věcí. Dalším důsledkem tohoto případu byl také akutní nedostatek zkušeného inženýrského personálu, který vedl k neefektivnímu využívání zařízení, poklesu kvality a nárůstu průmyslových havárií.

Více podrobností o tomto sovětském politickém procesu se můžete dozvědět na anglické nebo ruské Wikipedii.