Rok 1929: Neoprávněný odběr elektřiny není krádež!

Lze krásti elektřinu?

A jak! řekne jistě každý, kdo aspoň jednou si zafušoval do elektrotechniky, a ten, kdo se tímto „problémem“ zabýval podrobněji; vypočítá vám řadu způsobů, jak možno zadarmo opatřit si libovolné množství elektrické energie, počínaje zapojením bytového vedeni před elektroměrem a konče připojením bytového vedení přímo na vedení venkovní.

Ale přece nelze krásti elektřinu, vždyť vám to potvrdí instance, která pro všechny krádeže je rozhodující, totiž soudnictví. Podle trestního zákona lze ukrásti jenom věc movitou („kdo pro svůj užitek cizí movitou věc z držení někoho jiného bez jeho přivolení odejme, dopustí se krádeže“) a elektřina podle názoru našeho soudnictví a zejména podle judikatury nejvyššího soudu není movitou věcí, stejně jako movitou věcí není na př. ani vodní síla. Vždyť prý ani přírodní věda nerozřešila dosud spolehlivě podstatu elektřiny a není proto divu, že je tato otázka sporná i v soudnictví.

Přes veškeru úctu k zákonu a právu musí tento názor jistě překvapit, neboť je zřejmo, že je zde skutečně závažná mezera, která těžce poškozuje výrobce elektrické energie, ale je na prospěch těm, kteří elektrickou energii „neoprávněně odebírají“ a jež prostý lidský rozum musí považovat za zloděje.

Lze-li z rozvodného potrubí krásti vodu nebo plyn, pak lze jistě stejně dobře krásti elektřinu z rozvodného vedeni. Uvážíme-li, jak ostře trestá zákon černé radioamatéry a jak naproti tomu je benevolentní k černým odběratelům elektrické energie, vidíme jasně, že v našem zákonodárství jest jistá nesrovnalost.

Naše soudnictví samo to uznává, nemůže však „neoprávněný“ odběr elektřiny kvalifikovati jako krádež (nejvýše snad při dostatku důkazů jako podvod nebo poškození cizí věci), dokud nezasáhne sám zákon, jako se stalo na př. v Německu zákonem z r. 1900, stíhajícím bezprávné odvádění elektřiny.

Elektrárny mohou se proti krádežím proudu do jisté míry chrániti přísnými ustanoveními v podmínkách pro odběr elektrické energie. Ty však platí jen pro odběratele a zloděj proudu, který není regulérním odběratelem proudu, nemůže býti jimi postižen.

Je však zřejmo, že dnešní stanovisko judikatury, vyplývající z mezery v zákoně, je nadále neudržitelné, již s ohledem na veřejnou morálku, a nelze proto ani u nás již déle odkládali s tím, aby — podobně jako v jiných státech — bylo zákonem striktně a jasně stanoveno:

„Ve smyslu trestního zákona je elektřina věcí movitou.“

Dlužno dodati, že uvedený nedostatek našeho zákonodárství týká se vlastně jen zemi historických, na Slovensku a Podkarpatsku je vyrobená elektřina chráněna zákonem jako věc movitá. A lze doufati, že brzy tomu bude stejně i v celé republice, poněvadž chystaný nový trestní zákon výslovně prohlašuje za věc movitou také elektřinu a jinou přírodní sílu člověkem zachycenou.