Horník.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jak žijí horníci v Donecké pánvi uhelné?

Beseda charkovského dopisovatele sovětského deníku petrohradského s předsedou Svazu komunistických horníků Švarcem.

Jak to vypadá v dělnických kasárnách? — Nač jsou „Paláce kultury“? — Dělnické čítárny a knihovny.

Sovětský tisk šmahem si stěžuje, že prý informace buržoasních novin západoevropských států jsou přesyceny nenávisti k sovětskému státu a jeho proletářským zřízením, že všecko referování je falešné, tendenční, nevěcné, vymýšlené, zkreslující skutečnost!

Nuže poslužme si zas jednou vylíčením autentickým: zprávami, které podal o poměrech dělníků (horníků) v Donecké pánvi uhelné sám předseda Odborového Svazu hornického Švarc v Charkově dopisovateli petrohradského deníku „Trud“ (Práce), který jest oficiální časopis Rudých Odborových Svazů, jehož předsedou (a zároveň chéfem citovaného listu) je vrchní soudruh Tomskij.

Beseda byla v onom listě otištěna 22. března 1928, a autentičnost všech v ní obsažených informací nepopře zajisté ani „Rudé Právo“, jenže to je odtamtud otisknouti nesmí!

Takto líčí soudruh Švarc situaci rudého hornictva:

„Zvlášť nepříznivé jsou poměry v dělnických čtvrtích, v dělnických kasárnách, kde hornictvo bydlí a se stravuje.

Není tu ani nejskrovnějšího pohodlí!

Dělnictvo spí tu na holých prknech, bez slamníků! Následek je, že v některých šachtách již 18letí mladíci trpí pokročilou tuberkulosou. Také hromadné stravování je prabídné: je špatně organisováno, horníci živeni jsou stravou nevydatnou, nemaštěnou.

Ptáte se proč? Povím rovnou:

Odborové svazy neplní svých povinností a neujímají se dělníků. Nedovedou vyvinouti dosti rozhodnosti v působení na hospodářské orgány, a tyto zas nerozumějí nejprostší věci — že zdravé, čisté, útulné kasárny jsou jedině i cestou vedoucí ke zvýšení výkonnosti a tím k výnosnější těžbě!

V Donecké pánvi již předloni bylo zřízeno a zahájilo činnost 10 t. zv. „Paláců kultury“. Sovětská vláda na ně vynaložila prý přes 6 milionů rublů, aby tak ohniska nové kultury zvýšila úroveň komunistických horníků.

Avšak byl bych zaplakal, když jsem shlédl, v jakém stavu jsou tyto „Paláce kultury“!

Kulturní práce rozhodně není vedena tak, jak bylo by třeba. S inventářem a knihami nakládá se tam přímo divošsky. Tak v jednom z těch „Paláců kultury“ v osadě Gorlovce našel jsem u dveří všecky kliky vypáčeny. Komsomolská mládež (t. j. sdružená ve „Svazech komunistické mládeže“) klidně vykonává svou tělesnou potřebu v sálech a v čítárnách! — Podle toho vypadá čistota i hygiena!

V Petrovsku zašel jsem do buňky komunistické mládeže: všude úžasný nepořádek, nečistota, podlaha postlána nedopalky cigaret. O málo lépe je tomu všude jinde, kde jsem byl!

Důlní výbory a předsednictvo musí učiniti nejrozhodnější opatření, aby se stala náprava v těch neuvěřitelných zhovadilostech a ve vší té nekulturnosti.“

Tak tedy mluví sám komunistický předák a jeho stížnosti otiskuje povolaný komunistický deník. Tento rozkošný obrázek patřil by do stálé rubriky, kterou svého času pěstovaly „Nár. Listy“ se souborným titulem: „O čem „Rudé Právo“ nesmí psát“.