Rok 1918: Reportáž ze stržení Marianského sloupu v Praze

Marianský sloup na Staroměstském náměstí v rozvalinách.

Před 6. hod. večerní přitáhl na Staroměstské nám. z Bílé Hory, kam konána byla poslední výroční pouť, tisícihlavý zástup účastníků.

Pojednou přišla k smutně proslulému Marianskému sloupu společnost osob, ozbrojených silným mnoho metrů dlouhým provazem a žebříky.

Někteří z účastníků vylezli na sloup, upevnili naň onen provaz a na jeho konci postavilo se asi 50 osob, které měly za úkol sloup strhnouti.

Mužové počali táhnouti, sloup však odolal síle jejich a ani se nepohnul. Přistaveny byly tedy poznovu žebříky a několik mužů vylezlo podruhé na sloup.

Tentokráte ozbrojeny byli různými nástroji. Nejprve podařilo se jim ze sousoší shoditi anděla, který potřel ďábla, totiž reformaci.

Pak přikročeno bylo k vlastni práci a sloup byl vespod dláty uvolněn. Práce tato byla ovšem velice nebezpečnou, kdyby snad sloup znenadání spadl. Obecenstvo utvořilo sice kol sloupu ve značné dálce kruh, přece však dosti zvědavců bylo v bezprostřední blízkosti.

Konečně byla práce ukončena a ti, kteří drželi provaz, začali opětovně zaň tahati. Sloup odolával dlouho, teprve po osmém zatažení začal se kolísati a při jedenáctém — pět minut před půl sedmou hodinou večerní — praskl.

Marianská socha se ve vzduchu odloupla, sloup se rozpůlil a již řítilo se vše vzduchem.

Zazněla hromová rána, oblaka prachu zvedla se do výše a bylo po všem. Socha se roztříštila úplně, z pískového sloupu zbylo sedm kusů. Zvědavci brali si pak kusy na památku.

Redaktor „Práva Lidu“ Skála pak na troskách prohlásil, že nebylo možno jej trpěli, aby Marianský sloup, tento symbol české poroby, trpěn byl v okolí Husova pomníku.

Starožitný obraz Mariánský, visící na sloupu, byl odstraněn a odvezen do N. V.

Po provedení exekuce se zástupy za zpěvu rozešly. Trosky obklopeny byly večer i dnes dopoledne četnými zvědavci.