K nedělnímu stržení Marianského sloupu.
Z Národního výboru se sděluje: Na Staroměstském náměstí byl včera večer bez vědomí N. V. stržen Marianský sloup.
Bylo zjištěno, že strhovatelé nezamýšleli dotknouti se tímto činem náboženských citů katolíků, nýbrž chtěli v Marianském sloupě strhnout symbol poroby a hanby, domnívajíce se, že pomník tento byl vztyčen na pamět zkázy české samostatnosti po bitvě bělohorské.
Naproti tomu nutno dle pravdy a historie vytknout, že Marianský sloup není v žádné souvislosti s bitvou bělohorskou, zejména s popravou českých mučenníků na náměstí Staroměstském, nýbrž že byl zbudován teprve 30 let po bitvě bělohorské a to na památku, že Praha jest českým lidem obhájena před vpádem vojska švédského.
N. V. proto želí, že z tohoto historického nepochopení byl v Praze zničen pomník, jenž po stránce umění barokního patřil k nejvzácnějším pomníkům toho druhu ve střední Evropě, a že tím bylo také bolestně dotčeno citů náboženských.
N. V. vyslovuje při této příležitosti důtklivý příkaz, aby od dalšího násilného ničení pomníků, ať jsou jakéhokoli druhu a jakékoli historické tradice, bylo upuštěno a aby v žádném případě, kde není výslovného zmocnění N. V., nic podobného podniknuto nebylo.
N. V. jest povinen poukázati také, že bude nejvyšším statkem morálním, když ve státě československém bude za všech okolností zachována naprostá svoboda všech jeho složek, svoboda smýšlení i víry všech jeho příslušníků.
Zásada svobody vylučuje každé násilí, což dlužno zdůraznit zejména v této chvíli, vzhledem k vývoji poměrů na Slovensku, jež se utváří způsobem pro celý národ radostným a šťastným, a této dnešní jednoty národa jest nutno dbáti dnes tím více, aby dovršeno bylo dílo celým národem tak slavně i svorně započaté.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1918: Bylo stržení Marianského sloupu protestem proti církvi?“