Rok 1914: Události kolem atentátu a pohřbu Františka Ferdinanda d'Este, které naznačovaly budoucí problémy

původně vyšlo: Lidové noviny - 1914, autor neuveden.
Atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este, který v Sarajevu 28. června 1914 spáchal Gavrilo Princip, ve svých důsledcích doslova změnil svět. Historický článek z 3. července 1914 vám ukáže řadu náznaků, které už tehdy dávaly tušit blížící se vážné světové problémy.


Pohřeb.

Mrtvé oběti sarajevského zločinu leží vystaveny ve hradním kostele vídeňském a dnes putují k nim tisícihlavé zástupy. Zřídka kdy při politické vraždě byl čistě lidský soucit s obětmi jejími tak opravdový, nelíčený a pochopitelný. Jaké politické následky bude míti sarajevská katastrofa, to se teprve uvidí a tím se teprve bude svět zabývati.

Ve chvíli, kdy mrtvý princ a jeho choť leží v rakvi, vidí a pociťuje se především rodinná katastrofa, která se odehrála. Něco z antické tragedie je v osudu, že oba ti lidé, kteří se měli nade vše rádi a kteří si štěstí této lásky vybojovali proti velkým a silným překážkám, zůstali spojeni i v hodince zákeřné smrti.

A jistě není také lidského srdce, které by se dovedlo ubrániti pohnutí při vzpomínce na nešťastné tři děti, které nenadále byly vytrženy ze slunného tepla rodičovské lásky v bezmeznou ubohost a žal.

Do smutku, kterým nejen Vídeň, ale celý vzdělaný svět provází poslední cestu nešťastných obětí sarajevského zločinu, mísí se však mnohé disonanční akordy.

Císař Vilém odřekl účast na pohřbu. Učinil tak v poslední chvíli a nikdo nevěří, že se to stalo pro lehkou nevolnost, jež se udává oficielně za důvod odřeknutí. Měl býti jediným panovníkem na pohřbu přítomným.

Nejsme, jak známo, jeho ctiteli a z jeho častých, příliš častých návštěv v Rakousku nemíváme radost. Ale odřeknutá účast jeho na pohřbu prince, který byl jeho důvěrným přítelem a s kterým spřádal v posledních dobách jistě leckterý velký politický plán, je nesporně událost, která se nedá přejíti.

Jedni říkají, že se tak stalo z obavy před nějakým novým možným překvapením, jiní vykládají to jako protest proti španělskému úzkoprsému ceremonielu, s kterým dvorští úředníci vykonali přípravy k pohřbu, ceremonielu, při kterém se uplatnily důsledky morganatického sňatku následníkova i po jeho a jeho ženy smrti.

Ať tak či onak, je toto pohřební překvapení dokladem, jak i v největších a nejtragičtějších chvílích zůstává v Rakousku všechno malé, omezené, neschopné, bezhlavé.

A je snad důstojným divadlem ve chvíli velkého smutku všechno to. co po sarajevském atentátu se děje na jihu říše a ve Vídni? Když anexe Bosny a Hercegoviny stala se skutkem, bylo vydáno heslo, že teď musí býti »říšská zem« dobyta též kulturně.

Šest let uplynulo od té doby, vyplněných nejbezhlavější politikou protislovanskou v Bosně i v Chorvatsku i v Dalmacii, ale také v balkánských zemích a to zrovna v době, kdy válka s Tureckem poskytla rakouské politice příležitost zaříditi se konečně tak, aby napětí jihoslovanské ustalo.

Bosna státoprávně visí dosud ve vzduchu mezi Rakouskem a Uhrami a politicky namnoze byla vydána v plen maďarisačních choutek. Papírová ústava, vypichování jedné strany proti druhé, ostrý katolisační vítr ve prospěch nepatrné konfesionelní menšiny a především policejní režim — to bylo ovzduší onoho slibovaného kulturního výboje.

Ale právě tam, kde tento policejní režim mohl vykonati aspoň jednu dobrou věc — uchrániti život příštího zeměpána — tam zkrachoval tak bídně, že toho není přikladu. S jakými dojmy čtou teď v cizině o těch úžasných scénách v Sarajevu při prvním atentátu a před druhým, kdy automobil vezoucí následníka projížděl veden dokonce šoférem, který neměl nejmenších místních znalostí, sem a tam ulicemi, takže byl pravým terčem zločinných útoků!

S jakými dojmy čte se, že první projev, který nejvyšší správce země, říšský ministr financí, učinil, bylo omývání vlastních rukou v nevině a obviňování vojenských úřadů! A jaké šílenství se projevilo pár hodin po atentátu strpěním nejsurovějších zběsilostí luzy proti srbskému obyvatelstvu, proti loyálním obchodníkům, jichž majetek byl dán luze takřka na pospas!

Nebo co říci událostem v Záhřebu a jinde, kde zkrachované klerikální straně Frankovců dovolena každá protisrbská nepříčetnost a kde ohrožuje se trvání chorvatsko-srbské koalice, této jediné naděje a záruky, že jihoslovanský problém nepovede k osudnějším ještě krisím!

Vídeňští křesťanští sociálové začínají zase již své nekalé štvavé řemeslo a čin dvou nezralých anarchistů chtějí smýti krví celého srbského národa. Kde která hnusná pomluva a smyšlenka špinavého maďarského tisku je přejímána vídeňskými novinami jako písmo svaté.

Bude-li se na této cestě pokračovati, pak marně bude přinesena i sarajevská oběť dvou utracených lidských životů. Pak pohřbíme s obětmi sarajevského zločinu také poslední naději, že této říši vysvitne konečně po všech těch bojích a útrapách minulosti slunko míru, spokojenosti a blahobytu.


Původní zdroj historického článku:
Lidové noviny - 1914, autor neuveden.


datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
28. června 2022


Diskuze k článku „Rok 1914: Události kolem atentátu a pohřbu Františka Ferdinanda d'Este, které naznačovaly budoucí problémy“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2023 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.