Rok 1910: Nechceme pokrok! Jen ať všechno zůstane tak, jak to bylo dřív

Výzkumník se svou asistentkou.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Vláda předsudku.

Lidský rozum bývá obvykle nazýván světlem, které proniká všemi mraky jsoucna i neznáma, které strhává mlhavé závoje všech přírodních tajů, které má absolutní poznávací schopnost třídili pravdu od nepravdy — světlem, které nikdy neopouští vůli, vedouc její činorodé složky vítězným pochodem za lepším zítřkem lidstva.

Králem, který člověčenstvu panuje, aby nezabředlo ve tmách stagnace, ale aby pokračovalo, zužitkujíc stonásobně všechny hřivny ducha, získávajíc z jediného vybojovaného úspěchu lidské myšlenky na tisíce podnětů k novým výbojům duševním.

Zrnkem, jež do úrodné pudy zaseto vzklíčí, naroste a uzraje v bohatou žeň budoucnosti. Plamenem, jenž se všech stran sesilován, živen a podporován slije se v mohutný plápol očisťujícího i obrodného zápalu všeho lidstva, sbratřeného ve znamení pokroku — —

Kam sáhají hranice hádavého lidského ducha? Kde staneme jednou, vedeni odvěkou silou osvobozeného rozumu lidského? Je zde možno odpovědět?

Či nelze pokračující kulturu srovnati s rozvinujícím se ramenem obrovské spiraly, jejíž jádro tkví v naší minulosti a jejíž konec v cyklonickém víru letí nezadržitelně vpřed?

Hle, sny — ideály o síle osvobozeného rozumu lidského.

A skutečnost? — — — Skutečnost pláče.

Světlo lidského rozumu zastírají namnoze posud temné mraky. A přece často i tu rozum lidský ještě spoléhá přílišně na svou vlastní sílu. Jest někdy velice stísněný a ve vlastní své hrdosti nechce se k tomu přiznat.

Jest někdy uzounce omezený jako hrášek, přece však se rád uzavírá železnými závorami soběstačnosti. Nedovede, ba ani nesnaží se vnikat do cizích názorů — kterak potom chcete, aby je dovedl připouštět?

Odmítá a neuznává za pravdu žádné cizí mínění. Co by dělal s brakem, který se mu nehodí do krámu? Naopak — novoty ho rozčilují, rád by je popřel a přešel přes ně ku své hluboce vyšlapané cestičce. Vy mu z ní chcete pomáhat?

Vy mu chcete svými novotami nadlehčovat jeho břemeno, pod nímž klopýtá? K smíchu! Jděte mu s novotami! On jde tudy, kudy se jiní vlíkli, otročí těmže předsudkům, kterým oni otročili. Na svůj vlek již si tak navykl, že ani necítí jeho tíži.

Společná organisace všelidského sbratření na poli duševního pokroku rozpadá se tak v hrstku jednotlivců, rozsetých mezi nechápajícími davy.— — —

Vždycky, vždycky, jak dí Flammarion, jsou spíše lidé „nakloněni k tomu, popírati, co zdá se pravdě nepodobné, čeho neznají, čeho nepochopují.“

Čili — řekněme si to jinými slovy: lidé dobrovolně trvali vždy pod vládou všech možných předsudků a trvají namnoze v této vládě tmy doposud.