Astrologie - historie zkoumání vlivu hvězd, kterému podlehl i papež

Pozorování hvězd.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Astrologie.

O původu astrologie je tolik známo, že je starší než kam pronikne historické badání.

Lidé pokládali svět za živou bytost. Slunce a měsíc byly její oči, země její tělo, mračna její křídla, mezi ní a člověkem, mikrokosmem, byla úplná harmonie.

Tak povstal systém astrologie, který vykládal události z korespondující činnosti hvězd. Jsou to nadpřirozené moci, ale při lom nástroje v rukou Stvořitelových. Jimi upravuje lidský život, v nich se zjevuje lidem. Hvězdy jsou proto živá orakula, z nichž možno souditi na příští události.

Do Evropy přišla tato věda jako jiné od východu, kde kvete doposud stejně jako za dob Nabuchadonozorových a Dariových. Egypťané, mohamedáni všichni byli astrologové. Číňané a Arabové kladli astrologii na roveň zemědělství a lékařství a Židé ji pojali do své Kabaly, naučivše se jí v zajetí od Asyřanů.

K dokonalosti ji rozvili již Chaldejci a v Babyloně ctění hvězd bylo obecným náboženstvím. Na chrámě Bálově četní kněží studovali pohyb slunce a měsíce a celou mapu hvězdného nebe. Soudili na budoucnost lidí ze sestavení planet, vykládali sny a věstili také z letu ptáků. Od Babyloňanů naučili se astrologii Rekové a od nich Římané, kteří pěstovali tuto nauku přes všecky přísné vyhlášky senátu.

Církev středověká se stavěla proti těmto zbytkům pohanství, ale připouštěla přece jistý vliv hvězd. Mnozí biskupové a papežové se oddávali astrologii. Pavel III. nikdy nekonal konsistoř bez porady s astrology a Calixtus III. dokonce proklel kometu, která prý zmařila křížovou výpravu proti Turkům.

V době Shakespearově byla Anglie zaplavena astrology a velká Bess je podporovala. A přece Shakespeare praví v Caeserovi: »Ne ve hvězdách, leč na nás vina je, můj drahý Brute, že jsme podlci.«

Od století šestnáctého astrologie upadá a Swiftův vtip zasadil jí smrtelnou ránu.