Jaké to bylo být první českou cyklistkou?

rubrika: historické články / sport, původně vyšlo: Velocipedista 1889, autorka Růžena.
Dnes je žena na kole zcela běžnou věcí. V článku z roku 1889 vám ale jedna z prvních žen na kole v Čechách popíše dobu, kdy to cyklistky moc snadné neměly.
Následující text pochází z roku 1889

Paní v poměru ku našemu sportu.

Přijmete mé díky, ctěný pane redaktore, za vaši ochotu, kterou jste tím projevil, že přislíbil jste popřáti místa těmto řádkům ve »Velocipedistovi«.

Nedomýšlím se, že činíte tak proto, že pisatel jich je vlastně pisatelkou, která by tedy měla a priori jakýsi nárok již na jich uveřejnění, jsem však přesvědčena, že činíte tak v přední řadě proto, že jedná se o věc — pokud mohu ovšem já posouditi — čistě sportovní.

Jest nepopíratelno, že my, mladé paní velocipedistky, které nemůžeme býti členy klubů velocipedistských (protože tyto skorem výhradně sestávají z mužů mladých), máme přece jenom jakési právo navzájem se poznati a se svými přáteli a přítelkyněmi sděliti to, co bylo výsledkem našeho pozorování na poli milého sportu našeho.

Zajisté že nepřišlo dosud nikomu soudnému na mysl, nabídnouti nám v některém klubu jakési aktivní a permanentní místo; avšak není-li nám dovoleno, bychom vedeny byly v evidenci osobně tam, kde se nám — a to právem dím — zabraňuje přístup, aspoň tolik dovoleno nám býti musí, jezditi na velocipedu a pohovořiti o výsledcích tohoto českého sportu a o výhodách a příjemnostech, které sport velocipedistský poskytuje vůbec.

Přiznávám se, že mě činí myšlénka, že jsem snad první českou velocipedistkou, která zavádí jakési vzrušení proti jistým panujícím názorům, a chápe se slova nebo péra uprostřed tolika vynikajících sportovních pisatelů, trochu bojácnou a zdrželivou ještě, avšak doufám pevně, že ona dobrá vůle, kterou jistě chovám, abych skromnými řádky svými posloužila tomu krásnému sportu našemu, mě časem této úzkostlivosti zbaví a dovolí mně bez obavy vyjadřovati náhledy různé a zprávy, které uveřejním buď jménem svým vlastním nebo jménem svých přítelkyň.

My ženy velocipedistky hleděly jsme (až na některé vzácné výjimky) až do dnes na sport velocipedistský jaksi na pouze a jediné přístupný mužům a nesrovnávající se s ženským temperamentem.

Dle úsudku mého není domněnka ta správna, a já dovoluji si tvrditi, že i nám dovoleno jest, zrovna tak jako každému, používati výhody velocipedu a oddati se užitečnému tomuto tužení těla, aniž bychom se tím i nejmenšímu vydávaly nebezpečí.

Znám dosti značný počet mladých paní, mluvím pouze o těchto, ne o mladých dívkách, které ovšem s výslovným dovolením svých mužíčků mají tricykl nebo tandem, a kterým jest nejpříjemnější zábavou, vyjeti si do krásné přírody ve společnosti svých manželů, bratříčků nebo někoho jiného z roztomilého svého příbuzenstva.

Zaslechla jsem ovšem ne jedenkráte, že je to dosti divné, ne-li více, viděti jet dámu na tricyklu nebo na některém stroji společenském, a že tím vydává se kritice veřejnosti ; ano, uznávám, že úsudek ten je dosti správný, však zavedlo-li se vůbec dosud již něco, co postavilo se jaksi naproti zakořenělým názorům a starým zvykům? Nemusilo-li projiti všecko tu obvyklou cestu veřejného posuzování ? A proč by nemohlo u nás to se zavěsti a přejiti přes ony překážky veřejné pomluvy, co už jinde dávno je obyčejem? To budiž nám satisfakcí a jako i to, že je dojista každému volno, ubírati se po silnici volně nebo rychleji.

Připomínám pouze na to, jak je tomu dlouho, co vzbuzoval velocipedista na kole nemalý obdiv, a jak i členové klubů našich jsou tu a tam dnes ještě předmětem různých poznámek, ukáží-li se ve svém dressu vůbec. Není to ovsem dnes více ta pozornosť posměvavá, kterou širší obecenstvo věnuje velocipedistům, ona stále víc a více postupuje k pozornosti opravdové a vážné, uznávající přednosti sportu našeho a zjednávající nám přístup ku pohostinným krbům na blízku i v dáli. To je úspěch, kterým se honosí dnes velocipedisté naši, a proč by nedostižitelným mělo býti to nám, paním?

Jezdci na koni byli svého času zásadními nepřáteli sportu velocipedistského, a dnes již dávno uznávají jeho skvělé úspěchy. Nám nezbývá, než stejnou cestu prodělati, však po několika málo letech zajisté že dospějeme tam, kde velocipedisté naši jsou již dnes.

V Anglii a Americe jezdí paní již dávno na velocipedu a nikomu dnes nenapadá nalézati to divným nebo směšným. Kluby a závody nechť zůstanou nám nepřístupny, ale výlety a vvjíždky do těch krásných krajin milé vlasti naší jsou zrovna tak otevřeny nám jako našim mužům, a chtíti zabraňovati nám to, na co dojista máme stejné právo s nimi, bylo by kruté!

A proto v příští saisoně na kola a nedbejme úsudků cizích!


Původní zdroj historického článku:
Velocipedista 1889, autorka Růžena.


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
22. října 2018


Diskuze k článku „Jaké to bylo být první českou cyklistkou?“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.