Kde a jak se na začátku minulého století těžilo nejvíc ropy?

Těžení petroleje pod mořem v Summerlandu.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Těžení petroleje v moři.

Kalifornie počítá se dnes mezi země petrolejovými ložisky nejbohatší.

Ačkoli zaujímá toto postavení dříve netušené teprve od let 1902 a 1903, staví ji v tomto ohledu celkové množství petroleje, které se ročně těží z její půdy, na první místo mezi státy americkými i před Ohio, jež mělo před tím nepopiratelný primát.

Dlužno však říci, že pokud se týče hodnoty výrobku, mají se věci jinak, neboť se na př. petrolej kalifornský ani zdaleka nevyrovná texasskému. Budiž tomu však jakkoli, je rozhodně zajímavo zvěděti, že Kalifornie, jež těžila v r. 1876 toliko 12.000 barrelů ročně a ještě v r. 1890 jen 300.000, dospěla v r. 1901 na 4,324.000, v r. 1902 na 13,984.000 a v r. 1903 na 24,382.000 barrelů.

Místa, jež mají největší podíl na tomto obrovském výtěžku, jsou Kern, Fresno, Los Angeles, značný díl připadá však také na Orange, Santa Barbara a Ventura, kdežto nejméně těží Santa Clara a San Mateo. Povšechně vzato, bylo to hlavně pobřeží a pak jižní část údolí San Joaquin, kde se pátrání potkalo s nejlepšími výsledky.

Připomeneme-li si, že petrolej nalézá jednak nejrozmanitějšího upotřebení, tak že poptávka po něm stále více poroste, a pak, jak se zdá, že klesá vydatnost starých ložisek, nebude nám zajisté ku podivu, že se využitkují všechna ložiska, na něž se přijde, i taková, kde se naskytají značné obtíže pro těžení.

Tak tomu je na př. v Summerlandu v hrabství Santa Barbara, kde byla objevena ložiska petrolejová pod pobřežím, ano i dosti daleko v moři, kdež zůstává dno i za odlivu 6 až 8 m pod vodou, a nechtělo se upustiti od jich využitkování. Postupovalo se ostatně dosti jednoduše.

Jak patrno z připojeného vyobrazení, byly studně vrtány jak na pobřeží, jež se za odlivu odkrývá, tak i tam, kde je dno stále pod vodou. Vyjma studně, jež se mohly vrtati aniž by byla obava před zaplavením lešení, bylo počato tím, že se postavila kolmo ku břehu pro každou řadu studní jakási lávka, z níž mohli dělníci vrtati buď pod vodou nebo v půdě střídavě zatopené a odkryté. Tyto lávky byly sestrojeny jednoduchými a rozmanitými prostředky, jež jsou ve Spojených státech obvyklé. Byla to vesměs dřevěná více nebo méně důkladná lešení.

Veliká obava byla před útokem neblaze pověstné sášně lodní na piloty a trámoví lešení, avšak dřevo výtečně odolalo. Příčinou toho bylo, že jakmile počaly studny vydávati a petrolej vytékal z trub, aby byl dopraven na pevninu bud potrubím neb jinak, mnoho petroleje vyteklo na lešení, takže se jím dřevo nasytilo. Také voda byla pokryta vrstvou petroleje, jež pomáhala zaháněti sášně, a tak dřevo nikterak netrpělo.

Vrtání studní bylo dosti jednoduché. Počalo se se zapouštěním ochranných trub do mořského písku, načež se zapustila do prvé trouby druhá a teprve v tomto dvojitém ochranném plášti počalo vlastní vrtání, v němž se pokračovalo, až vystupoval petrolej do potrubí, jež současně klesalo, až spočinulo spodním koncem na nosné půdě.

Snadno lze pochopiti, že bylo pak petrolejovodné potrubí chráněno od účinků vln oním ochranným potrubím, jež bylo zapuštěno v písku, opíralo se dole o nosnou půdu a nahoře bylo upevněno na vrtacím lešení.

Tyto mořské studně mají dosti dobrou vydatnost a náležitě se vyplácejí.