Zebra jako domácí mazlíček?

Klisna s mládětem zebrou.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Zebra domácím zvířetem.

Pokusy ochočiti zebry, divoká to zvířata africká, a učiniti z nich domácí zvířata, dějí se již po mnoho let.

Pokusy tyto nemají jen význam sportovní, nýbrž i hospodářský. Zebra náleží do téže skupiny býložravců, jako náš kůň a osel, na něž také tvarem těla na prvý pohled upomíná. Leč povahou jest to zvíře tak plaché, že bylo po všecky věky považováno za zcela nezkrotné.

Zebra jezdeckým koněm.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Leč i u divokých zeber lze docíliti uspokojivých výsledků ve výcviku. Rozumí se, že ne valných u dospělých jedinců přivedených v zajetí, nýbrž u jejich potomků, již znenáhla — a to ještě velice znenáhla — »civilisaci« přivykají.

Zebra je poněkud vyšší než osel, připomínajíc spíše mezka, a proto hodí se lépe než osel k nošení břemen i jezdců, a kdyby časem podařilo se vychovati novou racu zebry domácí, k čemuž snaha dressérů směřuje, bylo by to dobrodiním pro ony kraje, kde vedro činí koni pobyt obtížný.

Leč tak daleko se za celá léta, v nichž »vychovány« mnohé zebří generace — nedošlo: zebru nelze zcela a bezpodmínečně aklimatisovat pro domácí chlév; i u zvířat, náležejících matkám, jichž otcové také zrodili se v zajetí, propukají čas od času staré, divoké pudy; bezpečně se pak na zvíře spolehnout nelze nikdy.

Proto konány odborníky pokusy další, ještě zajímavější prvých a s výsledky nejlepšími: bylo to křížení s koni a osly. Při tom — jak Brehm již připomíná — jest vysoce pozoruhodno, že bastard různých těchto jedinců není neplodným, nýbrž podržuje schopnost dále se rozmnožovati, při čemž význačné a charakteristické vlastnosti i znaky předků přecházejí na potomky.

Není vyloučeno, že bude časem vypěstován naprosto nový příslušník řádu jednokopytníků, který bude nutno zařaditi do přírodopisu právě tak, jako všechny druhy, které dle biblické tradice ušly všeobecné potopě v arše Noemově.