Brazilské závody koní.
Předkem brazilského koně jest krásný kůň andaluzsky. Jenže aby kůň stal se koněm, jak říkají znalci, vyžaduje pečlivého ošetřování. A toho se koním v Brazílii dostává velice zřídka.
Zvířata žijí pod volným nebem, snášejíce nepohodu a deště stejně jako vedra tropického podnebí. Jejich srst tím zhruběla a tělo pozbylo někdejších elegantních forem. Když majitel koně míní vyjeti si na cestu, neodbudou se přípravy k tomu obyčejně tak hladce jako u nás.
Dříve než lze koně osedlati, jest nutno jej chytit, a to není často jen tak lehká práce. Koně žijí ve stavu polozdivočelém, jsouce ponecháni úplně sami sobě. Jen když blíží se doba koňských dostihů, které pořádají se každého roku střídavě na jiných místech, obyvatelé všímají si svých koňských stád více, hledajíce, který kus by se k dostihům hodil. Kdo má jen koně jednoho, ten poskytuje mu aspoň lepší stravu, nechce-li na závodech chyběti. Neboť v Brazílii závodí často celá osada.
Při dostizích se také vášnivě sází a mnohý prohraje u závodiště celé jmění. Zajímavé je, že sázející nesázejí na koně, který se nejlépe zamlouvá, nýbrž na běhouny svých příbuzných. I kdyby byl přesvědčen, že kůň prohraje, vsadí přece, ovšem málo, ale příbuzenská čest je tím zachráněna.
Náš obrázek představuje scénu z brazilských dostihů »před cílem«. Jak vidno, obraz poněkud jiný, než skýtají naše dostihy. Koním dostává se pobídky nejen od závodníků, ale i z řad diváků, kteří po opozďujícím se zvířeti házejí zkaženým ovocem, jako v Italii po špatném herci v divadle.
témata článku:
Diskuze k článku „Jedinečná atmosféra dostihů v Brazílii“