Příprava zmrzlého masa v Argentině
Příprava zmrzlého masa v Argentině děje se v ústředních jatkách v Buenos Aires, jež zovou Saladeros. Jest to celé město továren, kuchyní, sušíren, chemických laboratoří, mlýnů, a tisíce dělníků zabývá se zpracováním všeho, co na zabitých zvířatech nebo v nich je.
Nejdůležitějším vedlejším produktem je tuk zvířat a sebe menší jeho část nezůstává nevyužitkována. Koží a střev se vyvážejí obrovské spousty, zejména do Německa. Šlachy, kopyta, kosti, lůj, všechno, všecičko se zpracuje, a po tomto zpracování zbylé odpadky spolu s krví a jinými nezužitými vnitřnostmi zpracovávají se na umělé hnojivo, taktéž ponejvíce do Evropy vyvážené, poněvadž báječně plodnou půdu Argentiny není dosud třeba hnojit.
Všude je pohon strojový, vše se obstarává strojem. Práce jde proto báječně rychle a její rychlost je zvyšována ještě organisací.
Vývoz argentinského masa stále roste, takže se stále zakládají a budou ještě zakládati nová Saladeros.
V krátké době porážení, které se koná v zimních měsících, poráží se asi 2 miliony kusů hovězího dobytka a tři až čtyři miliony ovcí.
Vysoká zeď obklopuje porážkové město, do něhož bez vstupenky nikdo nemá pří stupu. Dobytek dodávají po tisíci kusech farmáři usedlí na proslulých pampách, které se táhnou od La Platy až ke Kordillerám. K takové farmě patří obvykle 50.000 až 100.000 kusů dobytka. Saladeros netvoří jedinou porážku, nýbrž je to několik jatek, patřících různým vlastníkům a sdružených v jediný komplex.
Největší z těchto porážek slove La Negra a byla založena Argentiňanem Sansienou, který prvý připadl na myšlenku vyvážet zmrzlé maso a nikoliv dobytek. La Negra spotřebuje denně 800 kusů hovězího dobytka nebo 5000 ovcí. Dobytčata jsou porážena jak u nás. V ústřední síni krev jen teče, a vzduch je naplněn protivným zápachem. Mrtvý kus přichází po řadě do rukou celé řady dělníků, a ti na něm vykonávají s úžasnou hbitostí postupně různé práce.
Několik minut po zabití visí už čtvrtě čistě vypracované na visutých kolejích a vozí se do chlazených místností. Večer zazní zvon, zabíjení a práce přestává, řezníci jdou do lázní se vykoupat, a jiní dělníci nastoupí, aby jatky důkladně vyčistili.
Rozsekané čtvrtě cestují po kolejích do obrovského domu, dřevěného, vesměs dvojitými stěnami opatřeného. Na podlaze i na stropě jsou koleje, a po nich mizí čtvrtě do temných chodeb tohoto domu, aby vycházely umrzlé na kámen. V této stodole podobné stavbě jsou umístěny chladírny a zimotvorné apparaty, opodál pak ve zvláštní budově jsou zase umístěny parní stroje a dynama k výrobě potřebné energie.
V ochlazovaných místnostech jsou různé teploty, někde až — 25° C. Osvětlení je vesměs elektrické, ventilace výborná pomocí elektrických ventilátorů, které vhánějí vzduch nejprve do prostoru, kde se ochlazuje, a teprve potom do chladíren samých. Ochlazení je vesměs dle systému ammoniakového.
V této polární zimě uměle vytvořené visí čtvrtě několik dní, až ztuhnou na roh. Pak jsou buď ihned naloženy na zvláštní lodě, chladírnami opatřené, a vyváženy do ciziny, nebo se ukládají ve zvláštních velmi pečlivě chlazených chladištích až do chvíle exportu.
Tak vzniká toto zmrzlé argentinské maso „carne congelada“, o němž se v posledních měsících tolik mluví. Celá jeho příprava je velmi jednoduchá, naprosto čistá, ale má jednu vadu : maso úplným zmrznutím pozbývá své původní svěží chuti. Proto se větší partie masa nevystavují tak nízkým teplotám, jak bylo uvedeno, ale konservují se při méně stupních mrazu a vyvážejí se jako cooled meat do Anglie, kde se za ně dociluje mnohem vyšší ceny než za maso úplně zmrzlé.
Anglie spotřebuje do roka za miliardu korun cizího masa, dováženého z Argentiny, Ameriky a Australie. Německo si doposud vypomáhalo dovozem živého dobytka, ročně za 240—360 mil. korun, ale sáhne pravděpodobně také k argentinskému masu. Francie pomáhá si k levnému masu zabíjením koní; v Paříži samé padne k tomu účelu do roka 50.000 koní.
témata článku:
Diskuze k článku „Jak se mražené maso z Argentiny už před 100 lety vyváželo do celého světa“