Restaurace.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Kořalka

Kořalka jest pro chudší třídu v Čechách velmi důležitým nápojem, tak jako brambor důležitou potravou ; praví-li se o pivě, že jest tekutým chlebem, možno říci o kořalce, že jest tekutým bramborem, neboť se věru nyní hlavně jen z bramborů připravuje.

Odpařili se čistá kořalka, nezůstane z ní žádných látek pevných, ješto jest pouhou smíšeninou vody a líhu s malým množstvím těkavého oleje. Kořalka není tedy podstatnou potravou a co do výživnosti má asi tolik ceny, jako cukrem osladěná voda. A však kořalka má jednu vlastnosť neméně dobrou jako nebezpečnou, pro kterou se stala velikou potřebou pracujícího lidu.

A co jest to, jež činí z kořalky nápoj tak oblíbený?

Kouzelný ten magnet, jenž přitahuje k sobě tisíce tisíců lidí, jmenuje se alkohol, špiritus neb líh. A co jest líh? Líh není nic jiného, než kvašením proměněný cukr. Ze všech rostlin, které obsahují škrob, možno páliti kořalku, neboť přiměřenou úpravou lze škrob uvesti na cukr a tento na špiritus. Z toho jde na jevo, že kořalka nemůže v sobě chovati více látek potravních, nežli jich měl cukr, z něhož jest připravena; ale kořalka vyznačuje se vlastnostmi, kterých cukr nemá a tyto z ní dělají nápoj, v mnohých ohledech pozoru hodný.

V malém množství požívána účinkuje kořalka co lék, ve velkém množství požívána co jed; není tedy divu, že mnozí kořalku chválí, jiní pak ji zatracují; není snad nápoje nyní na světě, který by měl zároveň tolik přátel a nepřátel, jako kořalka.

Nejnebezpečnější kouzlo kořalky spočívá ve zvláštní vlastnosti všech lihovin; lihoviny mohou, ač samy o sobě potravou nejsou, hladovému člověku poskytovati náhradu za nedostatečnou výživu, a bohužel náhradu skoro nej lacinější a nejrychleji účinkující; chuďas nemůže se za skrovnější peníz žádnou jinou látkou oživiti a posilniti tak vydatně a rychle, jako kořalkou. A proto je kořalka tak nebezpečná, neboť podáme-li čertu prst, hned nás drží za celou ruku.

Účinky kořalky na tělo podobají se namnoze účinkům kávy. V skrovné míře požívána dráždí kořalka stěny žaludečné k hojnějšímu vyměšování šťávy, v které se pokrmy rozpouštějí. Požil-li člověk více pokrmů tučných, nesnadno je ztráví, ješto se tak v šťávě žaludečné velmi těžce rozpouštějí a z příčiny té stává se trávení nedokonalé a mnohdy i obtížné. V případu tomto povzbuzuje se činnosť žaludku ostrým kořením, na př. pepřem, jímž se vylučování šťávy žaludečné zvýšuje.

A však troška kořalky má tentýž účinek a mimo to ještě tu výhodu do sebe, že líh obsahuje v sobě éther, jenž sám o sobě tuk rozpouští. Na maso, zejmena na maso tučné hodí se tedy pivo, víno neb kořalka mnohem lépe, než voda, jak každý zajisté ví z vlastní zkušenosti.

Kořalka jest tedy lékem, proti kterému nelze ničehož namítati; kdo by v případu tomto proti kořalce horlil, měl by spíše kárati nerozumnou svévoli, která spůsobila, že se k odstranění neduhu lihoviny užiti musilo. Leckterý urputný nepřítel kořalky, neopovrhuje kalíškem hořké neb kmínky, neb i několika kapkami Hoffmanskými, když si byl tučným jídlem žaludek pokazil; a přece jsou nápoje tyto tak dobře lihovinami jako sprostá kořalka. Kdo tedy spatřuje v kořalce ďábla, nesmí zapomenouti, že se tento ďábel přísadou cukru a nějaké voňavky nepromění v anděla.

Kořalka jest tedy lékem a sice lacinějším, nežli obyčejné léky bývají.

Kořalka má však ještě jinou vlastnost, ne méně důležitou. Alkohol kořalky mísí se velmi rychle s krví a účinkuje na nervy a na mozek, dráždě je k pružnější a čilejší činnosti; krev počne rychleji v těle kolovati a rychlejší pohyb krve má za následek zvýšenou činnost celého těla.

Víno, jak známo, budí veselost v srdci lidském a zahání z mysli všeliké trampoty; víno však není nic než lihovina a látka jeho, jenž veselost budí, jest tatáž, která v kořalce podobné účinky jeví. I kořalka rozveseluje člověka, zahání trampoty, zapuzuje ochablost, povzbuzujíc tělo i ducha k nové činnosti. Kořalka není tedy pouze lékem pro slabý žaludek, nýbrž také pro umdlené tělo a ochablého ducha.

A však tu nutno jest připomenouti, že zotavení kořalkou jest zotavení umělé, nikoliv ale přirozené, kteréhož jak víme, docílí člověk odpočinkem a výživným pokrmem. Po zotavení umělém následuje brzy tím větší ochablost, neboť s kořalkou nedostalo tělo ničehož, vyjma malé množství látky uhličnaté, čím by utrpené ztráty nahradilo.

V životě lidském vyskytují se případy, v kterých potřebuje člověk rychlého zotavení sil svých a nelze mu čekati tak dlouho, až by se odpočinkem neb pokrmeni síly opět navrátily. V okamžení takovém nebude mu zajisté nikdo zrazovati upotřebení prostředků, jimiž může tělu svému poskytnouti rychlého zotavení.

Poutník na obtížné cestě, voják v polní službě neb v bitvě, dělník v pilné práci, čeleď ve žních nemají mnohokráte ani času ani příležitostí, aby přirozenou cestou zotavili tělo umdlené ; v případech podobných jest víno neb kořalka prostředkem výborným k posilnění těla a ducha. Káva sice koná podobnou službu a však k požití kávy jest vždy delších příprav zapotřebí a pak neúčinkuje nápoj tento nikdy tak vydatně a rychle jako kořalka.

Požívá-li tedy kdo kořalky co léku, buď k snadnějšímu ztrávení pokrmů, buď k rychlému nahražení sil svých, nehřeší tím ani proti svému zdraví, ani proti střídmosti a nikdo rozumný nebude proti takovému užívání lihovin zajisté ničehož namítati.

Unavený dělník přichází v poledne z práce, nasytí se a již opět volá jej povinnost k nové činnosti. Zotavil se odpočinkem? Velmi málo. Zotavil se pokrmem? Také ne. Kdo se nasytil, upokojil sice hladový žaludek, ale nežli počne tělo jeho z posledního jídla čerpati nových sil, trvá to několik hodin, proto že se musí pokrm dříve ztráviti, nežli se dostane do krve. I v případu tomto nemůže býti po obědě sklenička kořalky na škodu, proto že účinkuje rychle a vyplňuje takto mezeru mezi obědem a jeho ztrávením, poskytujíc tělu posily dříve, než se to zažitým pokrmem státi může.

Mimo to jest dokázáno, že lihoviny, právě jako káva a čaj zmenšují spotřebování látek tělesných a proto lze říci, že jistá čásť potravy se skleničkou vína neb kořalky tělo déle udrží při síle nežli bez ní a že tudíž přispívají lihoviny mírně požívané k uspoření potravy.

Zvláště pro lidi zletilé jsou kořalky všelikého druhu v mírném množství věcí velmi dobrou; žaludek jejich bývá již slabší a nemůže tolik potravy zažiti, co by jí bylo k dokonalému obnovení zpotřebovaných částek těla potřebí ; lihovina ale toto upotřebení zmenšuje a tudy tento nedostatek vyrovnává. Proto nazývá se víno mlékem starců, poněvadž v mírné míře lidem starým v skutku život prodlužuje.

Chudý člověk ale nemá peněz na víno a obrací se tedy k nápoji lacinějšímu — ke kořalce, kteráž mu víno úplně nahražuje; často musí ještě ve svém stáří těžce pracovati a tělo jeho hubí se dvojím spůsobem, totiž nedostatečným trávením a těžkou prací. I v případu tomto můžeme mírné požívání kořalky jen schvalovati, neboť jest starci pravým dobrodiním.

Ze všeho, co jsme až posud o kořalce pověděli, vysvítá tuším dosti zřejmě, že jest v mnohém ohledu nápojem velmi užitečným a prospěšným, jehož rozumný člověk užiti může předně co léku k ztrávení tučných pokrmů, za druhé k rychlému zotavení sil svých, když se jiného občerstvení nedostává, za třetí k doplnění obědu, když mu není dopřáno odpočinku a konečně v stáří k udržování sil věkem sešlých.

Mnohý bude se zajisté výroku tomuto diviti; neboť nikdy neslyšel o kořalce jinak mluviti a kázati, nežli co o nápoji ďábelském, jejž zlý duch na svět přinesl, aby v něm hříšné duše topil a utrácel. Tomu není tak.

Kořalka jest tak dobře dar boží, jako mnohý jiný a jen na zneužívání jeho padá kletba, která již tak mnohého nešťastníka zastihla; o nebezpečné této vlastnosti lihovin a neb lépe o zlých vlastnostech lidských promluvíme v článku následujícím.