Naše projekty:   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   magazín Příroda.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Měli bychom pít lihoviny? Podle našich předků ano!

původně vyšlo: O výživě lidského těla 1868, autor Karel Starý.
Dáte občas sklenku kořalky a bojíte se, že tím škodíte svému zdraví? V tom případě vás určitě zaujme historický text z roku 1868, který popisuje jak dokáže být pití alkoholu prospěšné.


Kořalka

Kořalka jest pro chudší třídu v Čechách velmi důležitým nápojem, tak jako brambor důležitou potravou ; praví-li se o pivě, že jest tekutým chlebem, možno říci o kořalce, že jest tekutým bramborem, neboť se věru nyní hlavně jen z bramborů připravuje.

Odpařili se čistá kořalka, nezůstane z ní žádných látek pevných, ješto jest pouhou smíšeninou vody a líhu s malým množstvím těkavého oleje. Kořalka není tedy podstatnou potravou a co do výživnosti má asi tolik ceny, jako cukrem osladěná voda. A však kořalka má jednu vlastnosť neméně dobrou jako nebezpečnou, pro kterou se stala velikou potřebou pracujícího lidu.

A co jest to, jež činí z kořalky nápoj tak oblíbený?

Kouzelný ten magnet, jenž přitahuje k sobě tisíce tisíců lidí, jmenuje se alkohol, špiritus neb líh. A co jest líh? Líh není nic jiného, než kvašením proměněný cukr. Ze všech rostlin, které obsahují škrob, možno páliti kořalku, neboť přiměřenou úpravou lze škrob uvesti na cukr a tento na špiritus. Z toho jde na jevo, že kořalka nemůže v sobě chovati více látek potravních, nežli jich měl cukr, z něhož jest připravena; ale kořalka vyznačuje se vlastnostmi, kterých cukr nemá a tyto z ní dělají nápoj, v mnohých ohledech pozoru hodný.

V malém množství požívána účinkuje kořalka co lék, ve velkém množství požívána co jed; není tedy divu, že mnozí kořalku chválí, jiní pak ji zatracují; není snad nápoje nyní na světě, který by měl zároveň tolik přátel a nepřátel, jako kořalka.

Nejnebezpečnější kouzlo kořalky spočívá ve zvláštní vlastnosti všech lihovin; lihoviny mohou, ač samy o sobě potravou nejsou, hladovému člověku poskytovati náhradu za nedostatečnou výživu, a bohužel náhradu skoro nej lacinější a nejrychleji účinkující; chuďas nemůže se za skrovnější peníz žádnou jinou látkou oživiti a posilniti tak vydatně a rychle, jako kořalkou. A proto je kořalka tak nebezpečná, neboť podáme-li čertu prst, hned nás drží za celou ruku.

Účinky kořalky na tělo podobají se namnoze účinkům kávy. V skrovné míře požívána dráždí kořalka stěny žaludečné k hojnějšímu vyměšování šťávy, v které se pokrmy rozpouštějí. Požil-li člověk více pokrmů tučných, nesnadno je ztráví, ješto se tak v šťávě žaludečné velmi těžce rozpouštějí a z příčiny té stává se trávení nedokonalé a mnohdy i obtížné. V případu tomto povzbuzuje se činnosť žaludku ostrým kořením, na př. pepřem, jímž se vylučování šťávy žaludečné zvýšuje.

A však troška kořalky má tentýž účinek a mimo to ještě tu výhodu do sebe, že líh obsahuje v sobě éther, jenž sám o sobě tuk rozpouští. Na maso, zejmena na maso tučné hodí se tedy pivo, víno neb kořalka mnohem lépe, než voda, jak každý zajisté ví z vlastní zkušenosti.

Kořalka jest tedy lékem, proti kterému nelze ničehož namítati; kdo by v případu tomto proti kořalce horlil, měl by spíše kárati nerozumnou svévoli, která spůsobila, že se k odstranění neduhu lihoviny užiti musilo. Leckterý urputný nepřítel kořalky, neopovrhuje kalíškem hořké neb kmínky, neb i několika kapkami Hoffmanskými, když si byl tučným jídlem žaludek pokazil; a přece jsou nápoje tyto tak dobře lihovinami jako sprostá kořalka. Kdo tedy spatřuje v kořalce ďábla, nesmí zapomenouti, že se tento ďábel přísadou cukru a nějaké voňavky nepromění v anděla.

Kořalka jest tedy lékem a sice lacinějším, nežli obyčejné léky bývají.

Kořalka má však ještě jinou vlastnost, ne méně důležitou. Alkohol kořalky mísí se velmi rychle s krví a účinkuje na nervy a na mozek, dráždě je k pružnější a čilejší činnosti; krev počne rychleji v těle kolovati a rychlejší pohyb krve má za následek zvýšenou činnost celého těla.

Víno, jak známo, budí veselost v srdci lidském a zahání z mysli všeliké trampoty; víno však není nic než lihovina a látka jeho, jenž veselost budí, jest tatáž, která v kořalce podobné účinky jeví. I kořalka rozveseluje člověka, zahání trampoty, zapuzuje ochablost, povzbuzujíc tělo i ducha k nové činnosti. Kořalka není tedy pouze lékem pro slabý žaludek, nýbrž také pro umdlené tělo a ochablého ducha.

A však tu nutno jest připomenouti, že zotavení kořalkou jest zotavení umělé, nikoliv ale přirozené, kteréhož jak víme, docílí člověk odpočinkem a výživným pokrmem. Po zotavení umělém následuje brzy tím větší ochablost, neboť s kořalkou nedostalo tělo ničehož, vyjma malé množství látky uhličnaté, čím by utrpené ztráty nahradilo.

V životě lidském vyskytují se případy, v kterých potřebuje člověk rychlého zotavení sil svých a nelze mu čekati tak dlouho, až by se odpočinkem neb pokrmeni síly opět navrátily. V okamžení takovém nebude mu zajisté nikdo zrazovati upotřebení prostředků, jimiž může tělu svému poskytnouti rychlého zotavení.

Poutník na obtížné cestě, voják v polní službě neb v bitvě, dělník v pilné práci, čeleď ve žních nemají mnohokráte ani času ani příležitostí, aby přirozenou cestou zotavili tělo umdlené ; v případech podobných jest víno neb kořalka prostředkem výborným k posilnění těla a ducha. Káva sice koná podobnou službu a však k požití kávy jest vždy delších příprav zapotřebí a pak neúčinkuje nápoj tento nikdy tak vydatně a rychle jako kořalka.

Požívá-li tedy kdo kořalky co léku, buď k snadnějšímu ztrávení pokrmů, buď k rychlému nahražení sil svých, nehřeší tím ani proti svému zdraví, ani proti střídmosti a nikdo rozumný nebude proti takovému užívání lihovin zajisté ničehož namítati.

Unavený dělník přichází v poledne z práce, nasytí se a již opět volá jej povinnost k nové činnosti. Zotavil se odpočinkem? Velmi málo. Zotavil se pokrmem? Také ne. Kdo se nasytil, upokojil sice hladový žaludek, ale nežli počne tělo jeho z posledního jídla čerpati nových sil, trvá to několik hodin, proto že se musí pokrm dříve ztráviti, nežli se dostane do krve. I v případu tomto nemůže býti po obědě sklenička kořalky na škodu, proto že účinkuje rychle a vyplňuje takto mezeru mezi obědem a jeho ztrávením, poskytujíc tělu posily dříve, než se to zažitým pokrmem státi může.

Mimo to jest dokázáno, že lihoviny, právě jako káva a čaj zmenšují spotřebování látek tělesných a proto lze říci, že jistá čásť potravy se skleničkou vína neb kořalky tělo déle udrží při síle nežli bez ní a že tudíž přispívají lihoviny mírně požívané k uspoření potravy.

Zvláště pro lidi zletilé jsou kořalky všelikého druhu v mírném množství věcí velmi dobrou; žaludek jejich bývá již slabší a nemůže tolik potravy zažiti, co by jí bylo k dokonalému obnovení zpotřebovaných částek těla potřebí ; lihovina ale toto upotřebení zmenšuje a tudy tento nedostatek vyrovnává. Proto nazývá se víno mlékem starců, poněvadž v mírné míře lidem starým v skutku život prodlužuje.

Chudý člověk ale nemá peněz na víno a obrací se tedy k nápoji lacinějšímu — ke kořalce, kteráž mu víno úplně nahražuje; často musí ještě ve svém stáří těžce pracovati a tělo jeho hubí se dvojím spůsobem, totiž nedostatečným trávením a těžkou prací. I v případu tomto můžeme mírné požívání kořalky jen schvalovati, neboť jest starci pravým dobrodiním.

Ze všeho, co jsme až posud o kořalce pověděli, vysvítá tuším dosti zřejmě, že jest v mnohém ohledu nápojem velmi užitečným a prospěšným, jehož rozumný člověk užiti může předně co léku k ztrávení tučných pokrmů, za druhé k rychlému zotavení sil svých, když se jiného občerstvení nedostává, za třetí k doplnění obědu, když mu není dopřáno odpočinku a konečně v stáří k udržování sil věkem sešlých.

Mnohý bude se zajisté výroku tomuto diviti; neboť nikdy neslyšel o kořalce jinak mluviti a kázati, nežli co o nápoji ďábelském, jejž zlý duch na svět přinesl, aby v něm hříšné duše topil a utrácel. Tomu není tak.

Kořalka jest tak dobře dar boží, jako mnohý jiný a jen na zneužívání jeho padá kletba, která již tak mnohého nešťastníka zastihla; o nebezpečné této vlastnosti lihovin a neb lépe o zlých vlastnostech lidských promluvíme v článku následujícím.


Původní zdroj historického článku:
O výživě lidského těla 1868, autor Karel Starý.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
28. července 2018


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.








Debata k článku Měli bychom pít lihoviny? Podle našich předků ano!


Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2020 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.