K čemu všemu se dá využít telefon?

Telefonistky.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nač také hodí se telefon.

V Americe, v zemi podivuhodných novot, přihodilo se již nejednou, že při soudní při vyslechnuti byli telefonicky svědci, jejichž osobní předvolání bylo by způsobilo přílišný náklad.

Ovšem má toto »zkrácené jednání« také své stinné stránky, neboť do telefonu snáze se mluví nepravda, než před soudcem, který svým pronikavým zrakem tak často rozeznává na žalobci, obviněném i svědcích, mluví-li lež nebo pravdu; výhodna ovšem jest úspora peněz, času, a snadnost výslechu.

Podivnější věc však jsou zkoušky telefonem. Prvá zkouška tohoto způsobu — alespoň prvá, o které veřejnost se dověděla — byla konána právě asi před rokem v Bostonu. V malé osadě, asi padesát mil od Bostonu vzdálené, připravoval se Artur Hutchins, student universitní, ke svým závěrečným zkouškám.

Několik dní mu jen zbývalo do rozhodných chvil, když náhle onemocněl a byl naprosto neschopen vydatí se na cestu. Nicméně nechtěl zkoušku odložiti až do příštího terminu, jsa důkladně připraven, a proto ráno, v den zkoušky dal se telefonicky spojiti s universitou a vysvětlil kterémusi z professorů svou nehodu; ježto zkouška byla ústní, prosil zároveň, aby směl telefonicky podrobiti se zkoušce. Přislíbil přibrati k sobě nepředpojaté svědky, kteří by mohli ztvrditi, že odpovědi nevyčítá z knih, nýbrž dává z hlavy.

Professorům originelní tato prosba tak se zamlouvala, že svolili. Dvě hodiny stál u telefonu v ohni křížových otázek, ale bohužel nápad jeho mu nepřinesl ovoce zdárného — neboť když zkouška byla skončena, oznámil mu předseda zkušební komisse, že propadl. Za tři měsíce po té musil se kandidát ten přece jen na universitě podrobiti zkoušce osobně, a prošel.

Ojedinělý případ udál se v Americe nedávno také s vězněm, který odsouzen byv k smrti, prosil telefonicky za milost. Příhoda udála se v státě Texas, kde bylo výjimečně odsouzenci milostivě dovoleno, aby telefonicky poprosil za rozmluvu guvernéra. V průvodu vězeňských dozorců byl doveden k telefonu, a dlouho rozmlouval s guvernérem, jejž znal dobře z let chlapeckých; z té příčiny kojil se také bezpečnou nadějí, že bude mu odpuštěno.

Ale guvernér, nejspíše právě proto, že znal zločince již od mládí, byl a zůstal neúprosný, patrně nahlížeje, že odpuštění pro tak povedené kvítko znamenalo by dobrého příliš. Nadarmo prosil vrah opět a opět za milost. Byl odveden do cely zpět a den po té nebylo ho mezi živými.