Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   •   samolepky na stěnu Pieris.cz   •   magazín Příroda.cz   •   plastikové modely Plastikáče.cz   •   převod PDF na GIF animace DraGIF.cz

Jak a s jakým vybavením se naši předci učili lyžovat?
původně vyšlo: Úsvit 1927, autor Jaroslav Lebeda.

K zimě a sněhu patří lyžování. Přečtěte si, jakou potřebujete výbavu a jak se naučit lyžovat podle historického článku z roku 1927.


Lyžaření.

„Nesmíme, hoši, zapomenouti, že již brzy přijede svatý Martin na bílém koni,“ připomínal počátkem listopadu pan učitel svým žákům.

„Prohlédněte dobře lyže, ať máte vázání v pořádku!” „Tatínek mi koupí v neděli ve Vysokém nové lyže s Bilgheriho vázáním,” hlásí Toník Štěpánův. „Já budu míti z Jilemnice,“ praví Jenda Patočkův. „A já je zdědím po Jozkovi s patkami,” chlubí se Pavel Tůmův. Hoši si z jara lyže napiali do napínadel, aby špičky zůstaly ohnuté vzhůru a nezarývaly se do sněhu.

V tělocvičné hodině se hoši dověděli, že vlastí lyží (ski = šji) je severní země Norsko, kde jsou v zimě vedle saní jediným dopravním prostředkem.

Jsou to plochá dřeva as 10 cm široká, 180-240 cm dlouhá, se zúženým, vzhůru zahnutým koncem vpředu. Spodní hrana je opatřena 1-3 rýhami. Uprostřed lyží je připevněno vázání buď rákosové, popruhové (patkové či krkonošské), řemínkové (Huitfeldovo) nebo se spodkem plechovým a silným pérem vpředu (Bilgheriho).

Název lyže je přijat z ruštiny. Na širých pláních Sibiře vydávají se lovci na lyžích za zvěří a polární cestovatelé jich používají při výzkumných cestách.

V Krkonoších vydávali se lesníci a dřevaři v zimě do zasněženého lesa na „sněžnicích” či „krápích”. Byl to dřevěný elipsovitý ovál, propletený provázky na způsob tennisové pálky, rakety; k botám se připínaly řemínky. Chodec udržoval se na sněhu a nebořil se tolik do něho. Ale chůze na sněžnicích byla obtížná a unavovala záhy, takže pro delší cestu byly nevhodné.

Majitel jilemnického panství Jan Harrach zakoupil před 40 lety v Norsku několik párů lyží a dal je svým lidem k používání, aby jim usnadnil těžkou zimní službu v zasněžených horách.

Podle těchto lyží začali dovední řemeslníci vyráběti jiné a dnes již máme celou řadu závodů, v nichž se strojově vyrábí lyže, sáňky a j. sportovní potřeby. Tyto lyže domácí výroby vyrovnají se z ciziny dováženým svou jakostí a jsou mnohem levnější.

Lyžaření se záhy rozšířilo a zavedeno na školách, u tělocvičných jednot a při vojsku. Každoročně bývají pořádány kursy a naši závodníci tuží se doma i za hranicemi, kdež se víckrát čestně umístili.

Ve městech jsou zakládány lyžařské odbory a členové jich zajíždějí při nedostatku sněhu v okolí na pohraniční hory, aby se osvěžili zdravým pohybem na zdravém vzduchu.

Nerozumné by ovšem bylo vydati se na lyžařskou túru bez náležité přípravy. Lyžaření vyžaduje zdravého srdce a plic, jakož i delšího otužování a střídmého života. Dobrou přípravou jsou pravidelně prováděné sokolské nebo Müllerovy prostocviky v přírodě nebo vyvětrané místnosti, omývání a tření studenou vodou ve vytopené místnosti aspoň do poloviny těla, aby se rozšířil hrudní koš a plíce zvykaly přijímati hodně vzduchu.

Dětem doporučuje se mléčná a zeleninová strava, černý chléb s máslem, vejce a pod. Svalstvo celého těla se také otužuje delšími pochody pěšky, pokud není sněhu a při stoupání do vrchů sílí se srdce a plíce; rychlejším oběhem krve se podporuje výměna látek a dostavuje se i hlad. Bledost tváří u městských a slabých dětí mizí a na tvářích vykvétají zdravé růže.

Lyžař opatří si silnější nepromokavé boty, které nesmí nohu nikde tísniti, aby se nohy snadno zahřály (oběhem krve) a neodřely se. Oděv má býti přiměřeně teplý a pohodlný, pokrývka hlavy lehká.

Neocenitelnou službu při nepohodě vykoná nepromokavý krátký kabát a dole zúžené nohavice, jakož i dlouhé rukavice teplé, na něž navlékneme ještě nepromokavé, nahoře zatažené páskem, aby se nám sníh při pádu nedostal do rukávů.

Malí lyžaříci musí důkladně poznati lyže a jejich součásti. Každá četa má aspoň nejnutnější nástroje: nůž, vrtáček, šroubovák, náhradní šroubky a řemínky a j., aby v případě potřeby si mohli poškozenou část lyží rychle opraviti.

Děti užívají kratších a užších lyží, aby je lépe ovládaly. Naučí se vázání rozebrati a opět sestaviti a vhodně upevnili na nohu. Lyže si před každou jízdou, zvláště je-li sníh vlhký, natřou voskem nebo mazadlem a horkou žehličkou je vtlačí do dřeva. Také řemínky a kožené části vázání se častěji napustí mastnotou, aby se nepromáčely a při mraze nelámaly. Svědomitý lyžař prohlédne před každou větší jízdou lyže a hole, poněvadž se může i malé přehlédnutí závady státi při rychlé jízdě s prudkého kopce jezdci osudným.

Lyžařiti můžeme všade, kde leží sníh aspoň 2-3 měsíce. Začneme cvičiti na rovině a naučíme se nejdříve lyžařským krokům, sklouzavým a delším než při chůzi. Lyží nezvedáme, nýbrž posunujeme po sněhu.

A tu nutno upozornili, že necvičíme na u ježděné cestě nebo silnici, ani na zmrzlém tvrdém sněhu, kde bychom se při pádu lehce zranili a ztratili chuť k dalším jízdám. Vyhlédneme si rovinku se zmrzlým spodkem, na němž je vrstva kyprého sněhu. Za slunného dne brzy odložíme teplý svrchní oděv, čepici i rukavice, neboť se dostatečně zahřejeme při jízdě.

Varujeme se však toho, abychom nestáli upoceni na větru a nenachladili se. Prvé dny se brzy unavíme a pocítíme bolest ve svalech lýtkových a v zádech. Ale svalstvo se brzy otuží a za trochu té námahy budeme odměněni radostí z podařené jízdy.

Zásadním pravidlem však je, abychom neprepínali nikdy síly a cítíme-li únavu, abychom si odpočinuli a načerpali sil nových. Při cvičení nejezdíme blízko za sebou, nýbrž v řadě v dostatečné vzdálenosti, abychom při pádu neporazili též souseda,

Používáme též holí as po ramena vysokých, opatřených nahoře širšími řemínky k zaklesnutí na zápěstí a dole bodcem a aluminiovým kroužkem, aby se nebořily do sněhu. Hole nám slouží k odrážení při jízdě a brzdění s kopce; držíme je vždy po straně těla a nikdy vpředu, abychom se při pádu nezranili! Ostatně z pádu („ohlášky” jim říkal nedávno zesnulý učitel Aleš-Lyžec, synovec mistra Alše) si mnoho neděláme: položíme se do sypkého sněhu, nohy se nám obyčejně z vázání lyží vysmeknou.

Při vstávání však dáváme pozor, abychom si nevyvrtli nohu. Pomocí holí postavíme se na jednu a pak i na druhou lyži, otřepeme sníh a zase již jedeme dále. Ochotně pomůžeme upadnuvšímu soudruhovi, který snad nemůže vstáti a nevysmíváme se mu, ale povzbuzujeme a ukážeme, jak si má počínati při jízdě.

Na rovině provádíme také mírný běh střídavě s chůzí a dýcháme nosem stejnoměrně s tepy srdce. Uhřátí nepijeme ani nejíme sníh. Neutahujeme se v bocích řemenem, ale nosíme šle, aby mohla krev v celém těle stejnoměrně prouditi.

Nacvičíme ještě obraty přešlapováním a otáčením zvednutých lyží a pak již zkusíme sjíždění mírných svahů. Při tom provádíme již i zatočení tlakem lyží, abychom skloněni dovnitř oblouku sjížděli po vnitřní hraně lyží. Zdá-li se nám jízda příliš rychlou, zabrzdíme na vnitřní straně opisovaného oblouku oběma lyžemi a holemi. Do kopce stoupáme v serpentýnách, vyšší meze slézáme bokem. Pak již se odvážíme na větší stráně a delší vyjížďky.

Krásy přírody v zimní háv oděné odmění nás dostatečně za naši námahu a zasněžené hory přilákají každoročně tisíce odvážných lyžařů.



původ historického článku:
Úsvit 1927, autor Jaroslav Lebeda.


datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
13. ledna 2019



Debata k článku 'Jak a s jakým vybavením se naši předci učili lyžovat? '





Fotoarchiv




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání včetně původních obrázků.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu ani opravovány původní překlepy.

Pokud chcete náš obsah převzít nebo máte zájem u nás zveřejnit svůj PR článek, tak nás prosím kontaktujte.

© 2011 - 2019 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.



Naše další projekty:

Zajímavé odkazy: Webhosting

Chcete zde být také uvedeni? Kontaktujte nás.