Výbuch diamantu.
Hořlavost diamantu je známa; méně však je známo, že drahokamy tyto při nošení teplem kůže explodovaly.
Tak ukazoval prof. Leidy v akademii věd ve Filadelfii diamant 7 mm průměru zasazený ve zlatě, který svému vlastníku, jenž jej nosil v achatovém manšetovém knoflíku, tak mocně explodoval, když si jednoho dne položil ruku na čelo, že se mu zaryl kousek do ruky a jiný do čela.
Že diamant silnému žáru nevzdoruje a tudíž své jmano ,,adamas“ (f. j. nezdolný) nenosí zcela po právu, poučil již pokus, k němuž dal podnět velkovévoda toskanský Cosimo III., věnovav za tím účelem několik diamantů. Přírodozpytci vydali nezdolný kámen zkoušce ohněm v ohnisku velikého zapalovacího zrcadla, ve které — neobstál.
Císař František I, dal ve Vídni r. 1750 tento nákladný pokus opakovat.
Podobně určil proslavený berlínský chemik Mitscherlich ve své pokusné přednášce jeden diamant k smrti ohněm, aby prokázal jeho původ z obyčejného uhlíku. Drahocenný démant určený na spálení šel den před tím pod skleněným zvoncem na podiv kolem v posluchárně berlínské university, a studující chemie byli vyzváni, aby přivedli s sebou kollegy jiných disciplin, kteří by chtěli vidět tento velmi vzácný a proslavený pokus.
Prostranná posluchárna byla při pokusu v pravém slova smyslu nabita, avšak nebylo při tom vidět o mnoho víc nežli při spalování kousku obyčejného dřevěného uhlí.
témata článku:
Diskuze k článku „Pozor na vybuchující diamanty“