Jednou z novějších publikací dokazuje známý egyptolog Jindř. Brugsch (Heinrich Karl Brugsch), že v zemi Faraónů známy byly účinky hromosvodu již tisíce let před Divišem a Franklinem. Již v patnáctém století před naším letopočtem stavěli Egypťané své chrámy tak, že vchod do chrámu tvořen byl velkou branou, pylonem, před níž stály obelisky a podoby králů a bohů, a jež chráněna byla se stran dvěma vysokými věžemi. Každá z obou věží byla opatřena dvěma žlábky jdoucími shora až dolů, které, jak dokazují zachovalé obrazy z tehdejší doby, sloužily na připevnění stožárů ozdobených na svých vrcholech pestrými vlajkami. Tyto stožáry, jež dosahovaly nezřídka výše 30 m i více, nesloužily za pouhou ozdobu stavby, nýbrž co hromosvody. Toto faktum dosvědčují staré památky dosti zřejmě. Nápis dochovaný z doby Ptolomeů (305—30 před Kristem) popisuje velmi podrobně stožáry chrámu v Edfu v horním Egyptě a připomíná při tom, že mají sloužiti odvádění blesku. Z jiného nápisu se dovídáme, že tyče ty byly často pobíjeny mědí, aby lépe hověly svému účelu.

Jakožto druhý druh bleskosvodů sloužily Egypťanům obelisky, jež musily být opatřeny zvláštními zařízeními, měly-li vyplňovat tento účel; opět vyprávějí tu hieroglyfy, že menší jehlanec, jímž obelisk nahoře ukončen, zvaný pyramidion, měl hrot potažený čepičkou z pozlacené mědi.

Dle náhledu Brugschova vychází z toho na jevo, že starší Egypťané již před tisíciletími znali působení vysokých hrotů kovových oproti mračnům nasyceným elektřinou a zkušenosti této použili k postavení hromosvodů druhů právě popsaných. Je-li již tato domněnka správná, zdá se však, že zařízení ta neměla sloužiti ku přímému svádění úderu bleskového, nýbrž k tomu, aby elektřina mračen byla pomocí hrotů těch pozvolna neutralisována nahromaděnou opačnou elektřinou zemskou.