Co přinesl zánik malých pekáren a vznik velkopekáren

Pekárna.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Přeměna malých řemesel na velkovýrobu

Přeměna malých řemesel na velkovýrobu v těch oborech, kde to je možno s finanční výhodou, je neúprosný následek dnešních společenských poměrů ve všech kulturních a přelidněných zemích.

Jest ovšem celá řada řemesel, která vyžadujíce individualnosti výrobcovy budou vždy prospívat vedle výroby tovární, jako práce krejčích, obuvníků, průmysl umělecký a mnohé jiné, avšak veliká část živností mění se neodvratně ve výrobu tovární.

Tak je tomu i se živností pekařskou ve velkých městech. Máme ovšem i v Praze mnohé společenské pekárny, které nejsou než podobným úkazem přeměny výrobních poměrů, leč tato výroba ve velkém jest u nás přec jen dosud poměrně nepatrná. Mnohem dále jsou v tomto ohledu ve velkoměstech v sousedním Německu, jehož poměry stále vzrůstající pekařské velkovýroby osvětlí několik následujících dat.

Jak veliký vliv na úpadek pekařské maloživnosti mají tamní pekařské továrny, ukazuje i velká jich výkonnost. Tak na př. v stuttgartské konsumní pekárně vyrábí denně 22 dělníků asi 70.000 kg chleba, tedy 1 dělník průměrně asi 3200 kg. Malý mistr v Halle s 1 dělníkem a 1 učněm vyrobil denně chleba jen 400—450 kg; připadá tudíž na osobu 130 —150 kg. Ve Mnichově, kde pracoval mistr s 1 dělníkem téměr po celý den a noc, vyrobili denně 80 kg, tedy 40 kg na osobu. Jeden muž ve stuttgartské pekárně vyrobil 7—8kráte více chleba než dělník ve mnichovské malopekárně.

Konsumní velkopekárny jsou schopny konkurrence mnohem spíše než podniky soukromé, neboť je podporuje veliký počet organisovaných odběratelů, jelikož každý člen konsumu je povinen bráti chléb z konsumní pekárny. Soukromým velkopekárnám se již tak nedaří, poněvač nemají tento pevný kruh odběratelů.

Velké pekárny se ujímají ovšem jen ve velkých městech, poněvač potřebují veliký počet odběratelů. Roku 1900 bylo, vyrobeno v konsumní pekárně v Magdeburce za 1,428.200 Mk. chleba a dosaženo 200.100 Mk. čistého zisku; dělníků bylo tam zaměstnáno 92 a 4 dílovedoucí.

Ze 1527 zpotřebních spolků v Německu v roce 1902 náleželo jich svazu 568, jež měly 522.000 členů a dosáhly 127 mill Mk. příjmů za rok. Z těchto mělo 71 konsumů své vlastní pekárny.

Jinou předností veškerých továrních a konsumních pekáren je to, že zpracovávají jen dobrý material a dodávají chutnější chléb, a že se v nich věnuje výrobě všeliká péče, což v závodech malých není. Poměry dělnictva ve velkých závodech jsou mnohem lepší než u malých mistrů, kde panují ještě poměry patriarchalní. Pracovní doba ve velkých závodech je většinou 8hodinná, a mzdy 18 — 30 Mk. týdně.

Roku 1882 bylo v Německu 355 velkých závodů se 6961 dělníky, roku 1895 však již 815 se 17.079 dělníky; počet dělníků se tedy víc než zdojnásobil. Přirozeno, že se malí mistři tomu brání, ale snaha jejich je marná již proto, že prostředky, jež k tomu volí, jsou malicherné; buď je to veliký počet učňů nebo špinavá konkurrence, což jenom opět poškozuje maloživnost a kope jí předčasný hrob.

Jak zhoubně působí velký počet učňů při pekařství, vysvítá z následujícího: V roce 1882 bylo v Německu 80.117 mistrů se 174.640 zaměstnanými silami, roku 1895 pak 95.528 mistrů se 261.916 zaměstnanými. Kdežto počet obyvatelstva stoupl o 14%, stoupl počet mistrů o 35%; r. 1882 bylo na 10.000 obyvatelů 66'6 mistrů, r. 1895 však 74'1 mistrů. Počet učňů roku 1875 obnášel 16.620, r. 1895 však stoupl již na 40.955.