Zvláštní legendy a pověry, týkající se zdánlivě obyčejné mouchy domácí

Moucha domácí.
A - larva, B - kukla, C - dospělý hmyz.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz.

Moucha domácí.

Není zajisté zvířete, které by bylo člověku společníkem věrnějším a zároveň tak obtížným jako moucha.

O původu dotěrné všetečky této bájí lid: „Když sv. Petr s Pánem Ježíšem chodili po světě, přišli jedenkráte k osamělé hrušce, která byla osypána zralým ovocem. Apoštol měl radost z hrušek a nechtěje jich nikomu dopřáti, setřásl je všecky. Nabral si jich trochu, ale ještě jich tam mnoho zůstalo, a z těch zbylých hrušek povstaly prý mouchy, jež sv. Petra pronásledovaly a trýznily pro jeho lakotu. (Poličany.)

Mouchy, které sedí po dešti na pšeničném klase, jsou prý jedovatější „než utrejch“. (Polička.)

V národních pohádkách pomáhá moucha hrdinovi k poznání panny-zlatovlásky, za odměnu, že ji z pavučiny vysvobodil. — Svatý Vít přináší s sebou mouchy. — „Jsou-li na sv. Matěje rampouchy, bude úrodný rok na mouchy,“ dí pranostika. O sv. Bartoloměji (24. srpna) prý mouchy oslepnou. Mouchy, které s námi přes zimu v bytu tráví, nemají se vyháněli ani zabíjeti: přinášejí domácím štěstí. (N. Bydžov.)

Bzuči-li moucha kolem ucha a nedá se odehnati, oznamuje, že uslyšíme co nejdříve zajímavé noviny. (Nechanice.)

Kdo spatři o Štědrém dnu mouchu letěti, těší se, že bude dlouho a šťastně živ, jak mu moucha letem svým ohlásila. (Vojice.)

Sedne-li moucha nevěstě na závoj, ohlašuje prý, že se svatba vydaří. (Žiželice.)

Napije-li se někdo v noci svatojanské svěcené vody, porozumí řeči zvířecí, zvláště muší. (Jičín).

Také na změnu počasí možno souditi z počínání much. Má li býti v létě déšť, bouřka, štípou mouchy nestydaté a jsou dotěravější než jindy. (Neděliště.)

Kde mají mnoho much, pomohou si od nich takto: Na Velký pátek ať setře hospodyně s oken „rosu“ a šátek, jímžto okna utírala, nechť vyhodí ven se slovy:

»Mouchy, jděte ven!
Nechoďte sem;
přejte pokojný sen!« (Lískovice.)

Na den sv. Abdona se říká:

»Dnes je sv. Abdona den,
jděte mouchy, švábi, štěnice,
žáby, myši, blechy a čáry
z toho domu ven!« (Polička.)

Jiný prostředek udává „Herbář“: „Dá-li se dýňový list na uhlí a tím se světnice vykouří, mouchy se vystěhují. — Někde mají za okny skočec (ricinus), aby vůně jeho mouchy vyhnala. — Nejobyčejnější prostředek však bývá muchomůrka. — Aby nebylo mnoho much, dávají místy o pondělí velikonočním „pomlázku“ do postele. (Jilemnice.)

Moucha slouží k čarování: Kdo špatné střílí, tomu se radí, by vzal tři mouchy, nabil je do ručnice, bude vždy dobře „trefovati“. (Měník.)

Pokažená ručnice může se opraviti takto: Když nasypeš prachu do ručnice, nabij koudel a při tom s koulí tři mouchy; budeš zase dobře stříleti. (Měník.)

Některé hospodyně, kterým krávy málo mléka dají, neopominou, jdouce dojit, chytiti mouchu a strčiti ji do kornoutu; nežli začnou dojiti, podívají se na kornout, — pak prý hodně nadojí. (Hoř. Štěpanice.)

Na Boleslavsku chytí matka na den narození svých dětí mouchu a pustí ji ven, aby byly děti šťastny.

„Můra“, jdouc mořit lidi, béře na sebe podobu černé mouchy s červeným obojkem kolem krku. (Kněžice.)

Na Velký pátek před východem slunce myjí v Bydžovském kraji koně vodou, která přinesena byla ze tří pramenů. Pak mouchy jich neštípou, a žádná nemoc jim nebude škoditi.

Moucha může přenésti nemoc: Posadí-li se na zabitou „krtici“ a pak někoho štípne, bude míti poraněný „krtice“. (Neděliště.)

Bodne-li někoho moucha, která sedla na raka, dostane člověk ten rakovinu. (Hradec Králové.)

Mouchy hynou počátkem zimy a jen některé zimu přečkají, ukryty jsouce na teplých místech. Časem řádí mezi nimi zvláštní mor, tak že houfné pocházejí nebo „zrají“. Lid náš nečiní rozdílu mezi různými druhy much; nejvýše mluví o mouše velké a malé. Před lety byli lidé, kteří věřili, že larvy muší vznikají samy od sebe, a že červi, hlodající v těle mrtvol, jsou znamením bývalého hříšného života nebožtíkova. Dnes ovšem nikdo tak naivním nebude, věda, že mouchy snášejí vajička na mrtvé tělo.