Konec rýžování zlata? Vědci objevili způsob, jak vyrobit zlato

Přeměna rtuti ve zlato.

Zdá se, že se v poslední době podařilo uskutečniti dávný sen alchymistů, totiž přeměňovati kovy na zlato.

Nebude snad nezajímavo uvésti některé podrobnosti při prvním zdařilém pokusu.

Prof. dr. Miethe z Berlína a dr. Stamm Reich přišli na věc čirou náhodou. Osobnosti tohoto druhu dodávají tvrzení určité váhy, avšak zajisté se vyskytnou i pochybovači a rozhodně bude věc vyžadovali přísného potvrzení.

Vycházejíce z toho, že radium vyzařuje součásti o velké váze atomové, předpokládali uvedení autoři, že látky toho druhu, ba i ne radioaktivní, nemohou býti příliš stálé. Co by se stalo, kdybychom se pokusili rozštěpiti součástky, jež by bylo lze přirovnati látkám radioaktivním?

Autoři konali pokusy se rtutí. Bylo potřeba mocného zdroje energie, aby bylo umožněno odštěpiti atomy; použilo se proudu elektrického v přístrojích, zvlášť k tomu účelu sestrojených. Přístroje obsahovaly trubice z roztaveného křemene, schopné odporovati vysokým teplotám. Uvnitř trubic byly dva póly ze rtuti chemicky čisté, mezi nimiž se utvořil mocný oblouk (400 až 2000 W) při napětí 170 V. Pokus trval několik set hodin.

V jistém okamžiku se objevilo velké množství uvolněného tepla a zároveň oslnivý světelný zjev ohromně jasný o svítivosti 10.000 svíček. Po chvíli byl pokus přerušen. Přístroj byl vyňat a autoři nalezli ve zbytcích částečky zlata.

Co mohlo býti příčinou tohoto záhadného úkazu? Atomová váha rtuti (201) a atomová váha zlata (197) jsou dosti blízké. Rozdíl jejich je 4, což je právě atomová váha helia. Tento rozklad byl již dávno tušen, dosud však nebyl zjištěn. Přes dlouhé a trpělivé pokusy, přes veškerou péči, věnovanou sestrojení přístrojů, nepodařilo se nikdy zachytiti helium. Jeho malá hustota mu umožňuje pronikati všemi tělesy, jimiž je obklopeno, a to v době kratší nebo delší.

Třebaže byl výsledek zvláštní a dosud vědecky nevysvětlený, nelze jej příliš přeceňovati. Tento pokus je vlastně jen krůčkem na cestě k uskutečnění snů starých alchymistů, neboť množství vyrobeného zlata a cena jeho nejsou ještě v těch mezích, aby se mohlo s tímto pochodem prakticky v průmyslu počítati. Při rozličných pokusech bylo vždy množství vyrobeného zlata v setinách až desetinách miligramu.

Popsaným pochodem nelze dosud získati zlata s menším nákladem než 25 milionů franků za 1 kg, což je mnohokrát více nežli běžný světový kurs zlata.

Toto skutečné potvrzení starých předtuch má býti pobídkou k jiným pokusům v moderních vědeckých laboratořích, avšak prozatím a snad i na dlouhou dobu není schopno průmyslového použití.

V Německu utvořila se ihned společnost, zajímající se o tento objev, jež hodlá věc využiti, ačkoliv si autoři pospíšili s příslušným patentem.