Meteorologie: stoleté kalendáře, pranostiky a další marné pokusy přesně předpovídat počasí

Něco o předpovídání povětrnosti.

Již starým Assyrům na tom velice záleželo, aby dovedli z pozorování a studia oběhu těles nebeských soudit na změnu povětrnosti, a aby ji co možno nejrychleji oznámili i do nejvzdálenějších končin říše.

Assyrové byli dobří hvězdáři a meteorologové, a máme dějepisné doklady, jak si v těchto pracích počínali; zachovaly se nám totiž na dnešní dobu jejich záznamy o povětrnosti.

Na hliněné desce královské knihovny v Ninive stojí psáno: »Má-li měsíc 1. a 28. dne v měsíci na obloze tutéž podobu a stejnou sílu světla, znamená to špatné počasí v Syrii. Jeví-li se totéž dne 1. a 27., lze očekávati špatné počasí v Elamu. Je-li Mars ve měsíci Ululu sotva viditelný, dopadne dobře sklizeň, a obyvatelé celé země se mohou radovat napřed.« Atd.

Ptolemaios, otec vědecké astronomie, který žil v polovici II. stol. po Kr. v Alexandrii, popsal povětrnostní proroctví ve svých dílech velice důkladně, takže se jim podnes obdivujem. Ještě Tycho de Brahe a Kepler spisovali své kalendáře pod vlivem poznatků z děl Ptolemaiových. Píší tam o studeném a vlhkém Saturnu, teplém a suchém Jupiteru, horkém Martu, suchém slunci a chladném měsíci, veselé Venuši a mlhavém Merkuru, a o tom, co tyto planety činí každý týden a měsíc.

Věřiloť se tehdy — jelikož bylo známo pouze pět oběžnic a slunce s měsícem — že vždy jedno nebeské těleso z nich zvlášť a samostatně panuje každý sedmý rok, sedmý měsíc, sedmý den a sedmou hodinu, což má svůj vliv nejen na počasí, nýbrž i na lidské osudy.

Také známý »Stoletý kalendář«, který jest ještě dnes u mnohých oblíben jako »prorok povětrnosti«, má svůj základ na víře panování planet a ne na zkušenosti, jakoby se každých sto let změny počasí postupně opakovaly, což jest ovšem předpoklad zcela libovolný a nesprávný. Proto byl ve stol. XVIII. stoletý kalendář upraven poprve Dr. Hellwigem a vždy na sedm let nově přepracován a vydán.

Naši venkované věří dosud stoletému kalendáři velice a často si své práce dle něho rozvrhují, ač je známo přísloví tentokrát naprosto správně založené na zkušenosti, že »Kalendář je lhář, Pán bůh sám je hospodář«.

Sám Kepler, jenž byl pro různé příčiny nucen sestavovat hospodářům povětrnostní kalendáře, pravil, že sám v tento kalendář nevěří, a nazval astrologii »bláznivou dcerou astronomie.«

Stoletý kalendář je v našich kalendářích naprosto nespolehlivým rádcem počasí, a bylo by záhodno, aby byli soudnější čtenářové kalendáře na to upozorněni, aby se dle stoletého kalendáře neřídili. V naší pokročilé době by bylo lépe vypustit tento starý cop z kalendářů a raději poučovati čtenáře, zvláště rolnictvo, o jiných způsobech určování příštího počasí, jež se nyní děje na základě vědeckém.

Příští změna povětrnosti zajímá zajisté každého, a zvláště ony lidi, kteří hodlají něco podniknout, co závisí na příznivé povětrnosti, na př. rolníky přede žněmi, před setím, výletníky před nastávající cestou atd. Někteří lidé mají dobrý smysl pro pozování zjevů ve přírodě, zvláště v ovzduší, a dovedou dle nich někdy předpověděti příští počasí aspoň na kratší dobu.

Mnozí však věří v různé prognostiky a vychloubají se svojí učeností v tomto oboru. V každé téměř obci je někdo, kdo se domnívá, že je dobrý prorok povětrnosti, a je v tomto oboru rádcem svého okolí někdy dobrým, ale častěji špatným.

Pravá věda meteorologická skutečně často řeší záhady povětrnostní a dle zjevů přítomných neb minulých předpovídá zjevy budoucí. Tuto vědu popularisovati bude zásluhou našich učenců.

Kdo se však v metereologii nevyzná, tomu ovšem nezbývá než poradit, chce-li se vydat někam na delší cestu, aby si vzal raději deštník a vzpomněl výtečné poučky: »Nebude-li pršet, nezmoknem!«