Škola a náboženství: jaké to bylo, když církev ovládala školní výuku

Klerikalní propaganda.

Naše »katolické« denníky a týdenníky i revue přinášejí co chvíli spousty vášnivých útoků na učitelstvo, jež nechce dopustiti, aby škola obecná stala se rejdištěm vládychtivého kleru.

Útoky ty hemží se takovým počtem lží a nízkých výrazů, že nám nebude možno jimi siřeji se obírati bez obavy, že by se tím v naše řady zavlekla nákaza tohoto »katolického« tisku, jenž zůstane nesmazatelnou skvrnou našeho věku, a za nějž se každý upřímný katolík styděti musí.

Žádáme všech, jimž na zušlechtení mysli našeho lidu záleží, aby šíření tohoto tisku ve svém okolí překazili.

— Pokud se týče zásadních otázek, dlužno zaznamenati především tyto dva projevy pro náboženskou školu:

1. papeže v encyklice o bl. P. Kanisovi, kdež mimo jiné se praví, že celé ostatní vyučování (kromě určitých hodin náboženských) musí duchem pravé křesťanské zbožnosti proniknuto býti. Jak si to máme představiti, nevykládá se.

2. dle »Katolických Listů« »z míry trefné a zajímavé« jest, co napsal Opitzův Warnsdorfský organ: »... žádáme školy náboženské proto, že děti katolické mohou jen ve škole katolické nabyti náboženského vychování a vzdělání, jakého potřebují. To jest nejhlubší základ našeho požadavku.«

Že by pro účelný život bylo nutno potřebí nějakého hlubšího náboženského vychování a vzdělání, než jakého se dnes ve školách poskytuje, o tom pochybovati svádí nás denní zkušenost, neboť vidíme kolem sebe kněžské osoby, o kterých přece lze se domnívati, že se jim náboženské výchovy a vzdělání dostalo měrou vrchovatou, kteréž však nijak nemohou se honositi životem vzorným.

— K neuvěření zpátečnické stanovisko v příčině výchovy zaujímá kritik (duchovní?) p. Šauerovy Paedagogiky (Vlast, XIII, 986), jenž svůj posudek končí následujícím, trochu jedovatě zakončeným přáním, aby totiž spis byl rozšířen ještě o paragraf, v němž by se jednalo o výsledku činnosti vychovatelské a o jeho bezpečnosti či spíše nejistotě.

Chraň prý Bůh, aby se vychovatelé trápili myšlenkou, zda-li si dosti paedagogicky vedli, čehož byl p. kritik na kterési škole svědkem! »Učte všechny národy...« a po osmnácti stech letech najde se v organu katolického duchovenstva člověk, jenž pochybuje, že je možno naučit, vychovat! »Proč tedy chcete školy, co v nich budete dělat, když výsledek jejich je nejistý, když nelze vychovati? Či budete dělati opak toho, co znamená »vychovati« ?

— Mezi propagatory katolicko-klerikalními panuje vůbec jakási nesjednocenost. Tak ku př. ve svrchu uvedené encyklice doporoučí Svatý Otec studium přírodních věd a filosofie, které z náboženství berou užitek, ale i věda náboženská z nich mnohou okrasu béře. Nechť nikdo se nedomnívá, že zbožnost a vědecké vzdělání nemusí spolu ruku v ruce jiti. Naproti tomu v dopise Kat. L. (z Antverp, bezpochyby od duchovního) čteme toto nabubřelé prohlášení: »Jen pitomec a zaslepenec raněný přímo ďábelskou slepotou nevidí, že ten pokrok a osvěta přímo jsou dary samého pekla«.

— Moravská »katolická« revue »Hlídka« v srpnovém čísle shledává v úpadku náboženského ducha předchůdce úpadku mravnosti, kteráž nemálo trpí též stále vrůstajícím alkoholismem. Že by náboženský duch upadal, to sotva, leda snad se tím náboženským duchem myslí předsudkářství a ceremonářství.

Ale co se týče toho alkoholismu, dovolíte slovíčko. Neráčite piti arcibiskupskou olomouckou slivovici ? Je prý znamenitá. A což všelijaké »benediktinky« a jiné řádové likéry. Neráčite nic věděti o »řádových« pivovarech? Zkvétají znamenitě a vytěžených peněz (na alkoholistech!!) se užívá k šíření náboženského ducha mezi alkoholisty. Ano, ano pánové z »Hlídky«, nehlídejte pořád okolí, podívejte se také trošku pod sebe na to — smetiště.

Ve známém sporu mezi učiteli a učitelkami o volné konkurrenci postavily se Katolické Listy po bok učitelkám. Jakožto důvody uvádějí, že »učitelky, jakožto ženy mají pro výchovu dívek nadání ve smyslu vyšším« [= vrozené, »jinak by nemohla býti matkou«]. Jak neskonale podivný důvod.

Učitelky mají pro výchovu dívek nadání ve smyslu vyšším. Pro výchovu hochů již nikoliv? To zase mají učitelé? Tedy rozdělení škol na dívčí s učitelkami a chlapecké s učiteli? Proč pak se totéž rozdělení neprovede i v rodině, v celé společnosti a v — církvi?

To by bylo »vrozené«? Ba ne! Co Bůh spojil, člověk nerozdvojuj! Muž a žena patří k sobě, oba zplodili dítky, oba mají vrozený cit rodičovský, tedy si také oba spolu vychovají dítky. Koedukace je škola představující velkou rodinu a malou společnost: chlapci — a dívky, učitelky — učitelé pospolu při práci. Než, nač se o takových nade vši pochybnost jasných věcech příti?

Druhý důvod: »učitelka, jako ženská vždy je konservativnější, nežli průměrní učitelové, kteří dnes valně hoví liberalismu a radikalismu. Učitelky vůbec do zápasů politických se nepouštějí«. Tohle by si nejspíš Kat. L. přály, ve skutečnosti však jest tomu jinak. Pokud nám známo, učitelky (ovšem jiné nežli z marianské kongregace!) zasazují se i o politickou emancipaci žen, ony přejí si účastenství v politickém zápase, a právě proto budou s tím srozuměny, aby výchovy dívčího dorostu súčastnili se s nimi právě ti »průměrní učitelové, kteří dnes valně hoví liberalismu a radikalismu«, a kteří na letošním sjezdu kutnohorském applaudovali emancipačním požadavkům učitelek.

»Konečně učitelky v ohledě náboženském u svých svěřenek vynakládají poměrně péče více nežli síly mužské«, jest třetí důvod. Síly mužské, jež v první řadě mají na starosti náboženské vychování, jsou kněží, a ti dle doznání Kat. Listů jsou svých povinností nedosti dbalí. Bylo by tedy vhodno, aby se vyučování náboženské docela svěřilo našim kollegyním. Gratulujeme.

— Dle prohlášení hraběte Nostice-Rienecka na klerikalním sjezdu v Králové Hradci budou velkostatkáři hlasovati pro návrh Ebenhochův. Slibují si z toho značné posílení svého vlivu. Pak nemáme býti pessimisty!!

Pan hrabě činil též veliké nároky na hlasy mladočeských poslanců pro Ebenhochův návrh. To prý by bylo vrcholem nevděku, kdyby mladočeský klub officielně proti tomu návrhu vystoupil; aby alespoň někteří z našich českých poslanců hlasovali s Ebenhochem, je jednoduše požadavek slušnosti a spravedlnost i oproti věrnému spojenci.

Nechceme věřiti, že by věci již tak daleko dospěly, ale očekáváme, že klub mladočeský takovou arroganci odkáže do náležitých mezí. Ostatně návrh Ebenhochův prohlášen opatrně jenom za nepatrný pokrok »věci katolické«, a celý sjezd přímo křičel po vládě nad výchovou.

Zatím chtějí se rozděliti o školství se »státem«, jenž smí »užiti školy k účelům svým, ale nikdy v odporu proti náboženství katolickému«. Horrentní řeč Brynychova zasluhuje zvláštního ocenění jakožto »katolický názor« o škole, jejím cíli a úpravě.