Milujete šunku? Pojďte s námi na šunkový trh v Paříži

Šunkový trh v Paříži.

Lidové slavnosti a radovánky nejpestřejších forem vládnou v Paříži po celý rok, ani krátkou zimu s tuhými mrazy (a letos s nesmírnými vánicemi) nevyjímaje.

Každý okres (arrondissement), každé předměstí má cos vlastního a zábavy lační Pařížané putují jako bludné hvězdy s místa na místo neděli co neděli!

Byl jsem přítomen „Šunkovému trhu" v Paříži na boulevardu Richard Lenoir, poblíže Bastilly, kde trh počíná a končí u průplavu svatomartinského, v délce řekněme s Josefského náměstí k’ Invalidovně.

A i zde koná se vše v obrovských rozměrech a ku prohlédnutí té či oné strany bud a stanů nestačí ani dvě hodiny. Náš český turista je jako omámen divnou tou manýrou prodejní, lákavou reklamou o nabízeném zboží — masných výrobků — překvapen elegancí a vkusem a je-li člověk mladší, jde mu hlava kolem nad líbezností očí spanilých prodavaček.

Je to celkem veletrh na uzenářské zboží všeho druhu na světě. Ovládá výrobek vepřový a z něho má primat „pražská šunka" od Chmela na Zvonařce, dále vidíme zde výrobky oslí, normandské a italské, hromady výrobků z masa oslího, francouzské, dánské i anglické.

Poslyšme, jak se zboží nabízí: „Matinko, račte sem blíže, libo-li a vezměte ty mladé s sebou. Ochutnejte přece náš salám, znamenitý salám, presidentský, zboží to čistě vepřové! Zde máte, okuste! Fuj, kdo by jedl koňáky? Koňáky, hrihrihrihri... (zařehce po koni), odřené koňáky z udřených mrch, stoletých? Zde, matičko, okuste a mladý pane, dejte cigarettu z pusy a okuste s sebou."

Tak nabízí pěkná prodavačka a na dlouhém noži podává několik řízků salámu. Matička se docela nic neupejpá a vezme si jich dvě třetiny a plnou hubou okouší. Myslím, učiní-li podobně v čáře asi 50 kroků kol krámů, má na týden o stravu postaráno.

Jen se neupejpat! Ale nejen matičky, než i větší a menší dětičky po. řadě ochutnávají. Hle, zde vyvolává jiná dívka, růže v rozpuku : „Prosím, pane račte, libo-li, zde výtečný koňský „extra", daleko lepší zboží, nežli německé vepřové! Jemně krájený, zdravý, hle, okuste ten koláček a koupíte si u mne večeřičku a budete na mne vzpomínat celou noc v libosti. Mám dát s česnekem nebo bez česneku, libo-li? Zde tento?"

Pán koupí a dívka vece: „Pane, škoda že zde tolik očí, hubičku bych vám chutě přidala." Pán zaplatil, směje se, uklání se, tváří se 20 let mladším a slibuje, že přijde zas. Vrátí se ale, koupí poznovu a tak dává slovo slovo... A tak to kolotá po celý čas jako hodiny, lidé v massách jako včely u včelníků a zábavy a vtipů bez konce.

Každý vynáší své zboží a snaží se hojně prodati. Ten překřikuje onoho. Takový ruch když vidí po prvé, myslí si člověk, že pták krutihlav činí si z něho dobrý den, neb neví, kam dříve obrátit — vlastní hlavu. Inu, Paříž. A té reklamy! „Dostaveníčko ženských kočí." — „U koňských salámů prvé třídy." „Zboží laskavcové dámám i pánům," atd.

Davy valí se řadou krámů, smíchu a vtipů všady kopec. Zdravotní komisse, tři, čtyři, jsou v permamenci. Dnes zabavily již tři bedny a prodavači musili opustiti trh.

A konec? Jako všady. Tanec a veselí až do rána pěkně bílého v každém restaurantu na boulevardu Richard Lenoir. A zase poznovu a poznovu! Inu, Paříž!