Torpedové kolo.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Torpedové kolo.

Zvětšení rychlosti nějakého vozidla může se státi dvojím způsobem, a sice buď zvětšením tažné síly nebo zmenšením odporu proti jízdě.

Obou prostředků lze užit u vozidel motorových, lokomotivy, automobilu, letadla; u obyčejného bicyklu je tažná síla dána výkonností člověka, takže větší rychlosti než jsou obvyklé lze dosíci jen tím, že zmenšíme odpor vzduchu, jenž vpředu naráží na kolo a hlavně na jezdce.

Jelikož odpor ten roste s rychlostí, je přirozeno, že snížení jeho má smysl hlavně při závodech a rekordních jízdách.

Myšlenka tato byla již provedena, a to dvěma konstruktéry. Jeden umístil na kolo před jezdce dvě svislé skleněné tabule v rámech, skloněné k sobě v půdorysu do úhlu, do písmene V, takže jezdec sedí v koutě tvořeném těmito stěnami, jichž společná přední ostrá hrana znamenitě rozráží vzduch a zmenšuje odpor jeho proti jízdě.

Zcela radikálně pak řeší tuto myšlenku konstruktér druhý, jenž jezdce i hoření část kola zavřel do obalu tvaru torpeda, doutníku neb řiditelného ballonu ; těleso této podoby jak známo klade pohybu vzduchu nejmenší odpor. Předek této komory je tvořen průhlednou stěnou, vstup do ní pak umožňuje postranní otvor; dole je obal ten pro nohy a šlapátka otevřený.

Kola takto vystrojená objevila se letos na šestidenních závodech cyklistických v Paříži a Berlíně, a na obou místech dosaženo jimi rychlostí o mnoho větších než koly prostými.

Vžijí-li se takováto opatření i pro praktické užití kol, jest ovšem pochybno. Vítr se strany opíral by se o velkou plochu obalu torpédového bicyklu, a obal ten by také znesnadňoval jezdci na silnici nezbytnou orientaci po stranách a na zad.