Jak to končí, když se po moři posílají falešné vzkazy v láhvi

Lahvová pošta

Nejednou již četli jsme zprávu, že láhev, vržená v prostřed Okeánu do vln, byla na pobřeží vylovena a otevřena, obsah její — dopis, nebo lístek s pozdravem — vyňat a zaslán patřičnému adressátu.

Také nedávno proběhla noticka novinami, že jakýs Američan vhodil do moře láhev s dopisnicí, která byla v Anglii vyňata a dále vypravena poštou. Věc na pohled zdá se býti nevinným a roztomilým žertem. Ale právě také již ozývají se varovné hlasy zkušených mužů, aby nebyly tropeny žerty toho způsobu, neboť lahvová pošta jest věc až příliš vážná, než aby jí mělo a smělo býti zneužíváno.

Pošta lahvová jest starý a primitivní, ale dodnes i přes všecku telegrafií volným prostorem nenahraditelný námořní prostředek dorozumívací. V láhvi odesílají lodníci, které stihlo neštěstí snad poslední pozdrav a poslední vůli svým rodinám, rejdařům poslední zprávu.

Lahví pokouší se přivolati pomoc koráb poškozený a nedaleko pobřeží bezmocně vlnami se kymácející, v lístek do lahve vložený skládají svou všecku naději trosečníci, hladoví, žízniví a vysílení na útesu prostřed nekonečných vln, nebo na člunu, na němž se zachránili z potápějící se lodi, na němž místo spásy kyne jim pozvolné, zoufalé a dlouhé umírání.

Tento význam měla dosud plovoucí láhev. Když však veliký parník přeruší svou jízdu, zpozdí se, obětuje peníze svých rejdařů a čas svých cestujících, aby vylovil láhev, chovanci ve svém nitru zoufalý výkřik nešťastného bližního, anebo když pobřežní rybáři pustí se do rozbouřených vln za lahví s nasazením svého života a svého člunu, a pak, láhev tu otevrouce, naleznou v ní zprávu nějakého Mr. Puddinga pro Mr. Knixe o proneseném přípitku, a když podruhé naleznou tutéž zprávu od paní Müllerové pro paní Knoblochovou, rozhodně nevzroste zájem těchto rybářů pro plovoucí láhve.

K tomu předpokládáme, že nálezce rozumí řádkům v láhvi obsaženým. Ale často vyloví lidé na pobřeží v láhvi dopis nebo zprávu, které daleko široko živá duše nerozumí; jaká pak povstati mohou nedorozumění, jaké nepříjemnosti pro lidi, kteří se domnívají, že běží o záchranu životů bližních! Není tomu dlouho, plula na parníku hambursko-americké linie německá společnost, která své bujné náladě ulevila velikou dopisnicí, již všichni její členové podepsali a vstrčili do láhve.

Láhev neobyčejně rychle byla dohnána k brasilskému pobřeží, kde nikdo německy neuměl; nálezci myslili, že loď se ztroskotala, a ti, kdož s ní se nepotopili, že posílají všemi podepsaný poslední pozdrav. Zpráva o neštěstí a list »trosečníků« byl odeslán nejbližšímu zástupci rejdařů; tento telegrafoval celou zprávu, jak bylo jeho povinností, kabelem do Hamburku, a kdyby tamže nebyla právě došla zpráva, že parník šťastně doplul na místo svého cíle, kdyby rodiny všech oněch cestujících měly potěšení prožiti celé dny v úzkostech a přesvědčení, že více se svými milými se neshledají, pak byly by vyslány parníky do vzdálených moří, pátrat po nešťastnících atd. Na štěstí spravila se věc pořádným účtem za drahé telegramy.

Z toho vidno, že vším právem ozývají se v záležitosti té hlasy výstražné a že společnosti rejdařské trestají přísně své zřízence, kteří nebrání nepleše s pozdravy v lahvích. Ochrana, kterou takové láhve mohou býti lodím, zejména menším lodím, jest tak cenná a nutná, že ji nelze ničím nahraditi a že bylo by frivolností, nemající sobě rovné, kdyby všichni počestní mužové nezdvihli svého hlasu proti každému zneužití pošty láhvové.