Jak je možné opít se čerstvým chlebem

Pečení chleba v peci.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Opojný chléb.

Již několikrát jsem slyšel nářky, že v té nebo oné domácnosti mají chléb, jímž lidé, kteří ho požívají, se opíjí a potácí jako by notnou porci kořalky vypili.

Věc ta je skutečně pravdiva a pozoroval jsem, že právě po novopečeném a ještě více teplém chlebě, byv požit, skutečně účinky opojné má. Příčina jeví se v jedovatých přísadách obilí a to hlavně t. zv. matonohy. Matonoha čili vědeckým jménem jílek márnivý, je tráva v jarním obilí rostoucí.

Od jílku ozimého, kterýž roste všude i na cestách a příkopích, liší se hlavně tím, že má plevy delší a s osinami. Jílek ozimý nemá osin. Jílek márnivý (jinak též šmatouch, mýlek, lilek) jest jediná bylina mezi travami, která obsahuje látky zdraví škodlivé A poněvadž zrno jest hezky velké a snadno v drobném žité zůstává, může býti člověku dosti nebezpečno, působíc závrať a mámení, odkudž i jméno jeho.

Žitná nebo pšeničná mouka s moukou jílku márnivého jest také otravná a chléb nebo jiné pečivo z ní připravené opíjí člověka, omamuje a uspává ho. Každý bojí se podobný chléb jisti a jen z hladu a nutnosti tak činí. Staře pečený chléb nejeví tak silné účinky jako chléb teplý nebo čerstvý.

Uvedu zde zajímavý příběh. Můj strýc, bohatý mlynář u Č. Třebové, dobrá kopa, smyslil si učiniti žert se svými mlatci, kteří byli v práci váhaví a s nimi se zlobiti nechtěl. Shromáždil totiž semeno matonohy z obilí do mlýna přimíšeného a když ho bylo několik litrů, semlel je, přimísil něco dobré mouky a poručil hospodyni napéci placek. Placky pak dal v sobotu mlatcům ku svačině. Mlatci pojedše, zpitoměli a ve stodole usnuli. Spali tvrdě až do druhého dne.

Ve zdejší krajině byl obyčej, že ku mlácení najímali se mlatci z okolí; taková tlupa č. „parta mlatců“ chodila od místa k místu, kde je najali. Po spících mlatcích nikdo se nesháněl a nechali je tudíž s pokojem ležeti, až teprv v neděli v poledne se z mrákoty probrali. Domnívajíce se, že je ještě sobota a leknouce se, že zaspali, honem chopili se cepů a mlátili. Lidé šli právě z kostela, když mlatci nejpilněji mlátili. Tu teprv mlatci poznali svůj omyl. Mlynář se těšil, že tento žert se mu povedl, ale rozumnější mu toho nechválili, pravíce, že i žert má své meze.

Proto, chtíce se tomuto plevelu vyhnouti, hleďme ho z obilí odstraniti a to se stane, budeme-li síti jen čisté obilí. Ač drobné to semeno, podobné drobnému zrnu žitnému s osinou, dá se fukarem nebo trieurem docela dobře odstraniti. Ale kdo smetí seje, smetí klidí a mouku ze smetí požívá.

V některých krajinách východní asijské Sibiře, na př. v kraji Ussurijském rodí se v některých letech obilí, pšenice a žito, z nichž upravený pokrm jeví zvláštní účinek na člověka. Kdo ho požije, má takový pocit, jako by spal, potácí se, motá se mu hlava, zkrátka, člověk jest opojen. Zvířata, na př. pes takového chleba nebo pečiva se netkne, jako by cítil, že jest zdraví škodlivé.

Příčinou tohoto omámení jest zvláštní houba, která lne na zrno a při semílání dostane se do mouky. Houba tato patří ke druhu hub „ustilago“ a lze ji jen drobnohledem rozpoznati. Obyvatelé tamní čistí obilí houbou tou napadené tím způsobem, že zrno před mletím perou ve vodě. Dají do nádoby vody, do té pak zrno namáčejí. Při tom nakažená zrna vyplují na povrch, jež se seberou a odstraní.

Obilí takto vyprané se suší a mele. Bližší popis života i způsob ničení této houby se dosud nezná. Také ona látka, jež jest příčinou opojivosti, známa dosud není, ale jisto že jest to jed ústrojný, podobný, jaký obsahují námel, sněť a j. houby a plísně jedovaté.