Samočinné zalévání květin v pokoji.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Samočinné zalévání domácích květin.

Pro milovníka pokojových květin je několikadenní odjezd vždy příčinou starosti o dítky Flořiny.

Venku v přírodě pečuje o ně nebe, dává jim slunce i vláhu samo dle potřeby; doma však nutno květiny zalévat. Jak ale, když majitel je sám a odcestuje? Obtěžovat tím stále jiné osoby vždy není možno, a mnohdy ani radno, a přenášet květiny vždy k zahradníkovi také nelze.

Tu velice dobře poslouží jednoduché zařízení, které bylo před nějakým časem popsáno a vyobrazeno v jistém německém časopise, a jež se mnohému bude zdáti pravým Kolumbovým vejcem, když vyzkusí jeho praktičnost Umělé toto zavodňování květináčů se skládá — jak ukazuje obrázek — jedině z větší nádoby, skleněné neb kovové trubičky sloužící za násosku a několika bavlněných smotků nebo knotů, které jsou onou trubkou prostrčeny a rozvětvují se každý do jednoho květináče.

Účinek tohoto primitivního čerpacího zařízení je samozřejmý. Ponoříme li jeden konec trubky se smotky do vody, nassává si bavlna vodu, která postupuje po celé délce knotů jednak svojí vahou, jednak jich kapillarností, a navlhčuje tak neustále hlínu, na níž leží druhé konce smotků.

Vynálezce, jenž svůj přístroj podává zdarma každému k napodobení, píše o něm, že se mnohonásobným vyzkoušením přesvědčil o naprosté jeho spolehlivosti.