Smrt zvířete ze strachu.

Z Paříže dochází zpráva o případu, jenž nepostrádaje pravdivosti, vzbuzuje všady zájem a obdiv nemalý.

Do lékařské laboratoře professora X. byl nedávno odevzdán malý psík k pokusům vědeckým. Schoulen v rohu světnice přihlížel psík hroznému trýznění, jemuž deset jeho soudruhů podlehlo a smrtí zaplatilo.

Přišla řada na malé zvířátko, aby bylo pitváno. Bylo položeno na stolec, do mučidel (v pravdě) rozpjato.

Avšak hle! — Co to znamená? — Zvířátko se nehýbe!

Lékaři přistoupili k němu, ohledali tepnu, křísili je, ale vše nadarmo — psík byl mrtev. Ubohé zvíře vidělo, jak ostatní druhové byli mučeni a tušilo zajisté, že tentýž zlý osud i naň čeká.

Zemřelo strachem.

Professoru X. sželelo se zvířete a cit lidskosti se v něm probudil do té míry, že se vyjádřil, že za svého živobytí nikdy žádné zvíře za živa pitvati nedá.