Dramatický příběh malé školačky, která v zimě při cestě do školy zabloudila na nepřátelské území

původně vyšlo: Světozor 1908, autor neuveden.
Jak to dopadlo, když malá šestiletá školačka Anna Košťálová v zimě při cestě do školy zabloudila a sama pak strávila dva dny na nepřátelském území? S tím vás seznámí náš historický článek z roku 1908.


Dobrodružství školačky.

Zajímavou a pro dětskou dušičku vysoce charakteristickou zprávu přinesly nedávno denní listy o šestileté školačce Košťálové ze Starého Města u Brožce blíže Náchoda, jež vyšedši v pondělí dne 14. prosince z domova do školy spletla si cestu a šla opačnou stranou až přes hranice do Kladska ; šla neustále, až teprve druhého dne odpoledne v německé obci Altheidě byla zadržána a o 7. hod. večerní do rodiny pana Václava Hrdličky, kameníka, dopravena, kam si rodiče pro ni přijeli.

O své cestě vypráví sama — podle vlastního listu, od rodičů s podobenkou nám zaslaného — takto:

„Jakmile jsem vyšla ze sednice, kde jsme jedli polévku, dívala jsem se na panenku a kočárek do okna na městě, pak jsem šla rovnou cestou do školy. Šla jsem rovnou cestou a po cestě byly bílé kameny a tak jsem myslela, že to jsou kameny, které jsou u naší cesty domů.

Tu jsem potkala mužského v kulaté čepici, který se mne ptal, kam jdu ; ja mu řekla, že jdu do školy. On mně řekl ,to máš pozdě‘. Šel se mnou a když na něj volali dva jiní mužští, tak jsem ho nečekala, šla jsem pryč.

A když byl večír a chtělo se mně spát, tak jsem si lehla u jednoho domu a pod hlavu jsem si dala trochu slámy. Tam na mě pršelo a to se mně nelíbilo — tak jsem šla dál a lehla jsem si u boudičky u jednoho domu.

V noci na mne foukalo, tak jsem volala maminku : ,Já nejsem přikrytá‘ — pak jsem si vzpomněla, že nejsem doma, a zase jsem si lehla a spala. A když mašina pískala, tak jsem vstala a ještě se motala, tak jsem si ještě lehla a spala.

A pak zas mašina pískala, já jsem vstala a mašina jela a tak jsem za tím světlem běžela. A když mně mašina ujela, tak jsem šla přes šíny a tam byly takové hráze a jeden mužský mě nechtěl pustit.

Tak jsem se vrátila a šla jsem po silnici a hvězdičky už svítily, tak jsem šla dál a přišla jsem na jeden most a tam byla továrna a klády, tak jsem se vrátila a přišla na tu silnici a už se z ní nepustila.

Přišla jsem do velikého lesa a dohonil mne ,strejc' — ten se mne něco německy ptal, já mu nerozuměla, tak jsem mu neodpověděla ; tam byla boudička a mužský na ni zatlouk a chtěl ,cafe‘ a oni mu dali chleba a šel ke mně, zas mně německy něco povídal, já mu zase neodpověděla.

A tak on se vrátil do boudičky a já mu utekla a jedna ženská s holčičkou z boudičky na mne volaly ,Komm‘, ale já utekla pryč přes velkou louku. A pak jsem šla pořád po silnici — na jedné straně byly kameny malé a na druhé velké. Mne bolely nožičky, tak jsem si na malém vždycky odpočala.

Pak šli dva hoši ze školy a tu jsem myslela, že jdou domů, tak jsem za nima běžela a oni mě chytli a já jsem jim řekla, ať mne pustěji, že jdu do školy, a oni mně německy něco povídali, já jim neodpověděla a oni mně tahali za vlasy.

Pak volali na jednoho dědečka a já myslela, že mne budou tlouct, tak jsem jin chtěla utéct, a oni mne drželi a volali na dvě ženské, jedna počkala a dávala mně „dort“ a já jsem ho nechtěla, a pak mně dávala rohlík a já zase nechtěla, a tak mě vzali s sebou domu a dala mně „kafe“ a housku. to jsem snědla, a pak šla se mnou do školy a pan řídící se mně koukal na učení a něco si povídali a pak toho pana řídícího paní, a ta paní co mně vzala s sebou, vzala mě na záda a donesla mne do jednoho krámu, tam jsem dostala maso a salámu, a tam odsud donesla mě k pánům a ty uměli česky a tam jsem zůstala.

A tam si pro mě maminka přišla.“

Podáváme dopis ten v původním jeho slohu, svědčícím o naivitě drobné té bytůstky, jež svou dvoudenní pouť hrdinně vykonala a šťastně přestála.

Ze všeho i vidět, kterak i mezi cizinci — Němci — jsou lidé dobrého srdce, již nedovedou zanevříti na české dítě.


Původní zdroj historického článku:
Světozor 1908, autor neuveden.


datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
10. ledna 2019


Diskuze k článku „Dramatický příběh malé školačky, která v zimě při cestě do školy zabloudila na nepřátelské území“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2023 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.