Jak se na podzim a v zimě starat o včely?

Včelař a jeho včely.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Včely v zimě.

Nejdéle v říjnu mějž každý včelař své včelstvo zazimované. V listopadu bývá často několik teplejších dnů, v kterých mohou včely ještě si prolétnouti a se vyčistiti, tak že pak bez obtíží přečkají sebe delší zimu.

V zimě, nastanou-li tuhé mrazy a napadne mnoho sněhu, přiklopí se na letáky stříšky, aby mráz a sníh do letáku tak snadno vniknouti nemohl a aby včely, vylákané slunečnými paprsky, na sněhu nehynuly.

V tu dobu netrpme blíž úlů zbytečný šramot. Učiňme opatření všemožné, aby myši z polí do včelníka se dostati nemohly a pak též do úlů se nezahnízdily, kdež by veliké škody způsobily.

Dejme do včelníku jednu neb více pastí, abychom se jich snáze zbavili, a zavřeme tam též na několik hodin kočku, by je vyplašila. — Letáky opatřme mřížkami, aby se do vnitř myš vedrati nemohla, a když slunce počne tepleji hřáti, odhraďme tyto mřížky, aby včelám při vyletování nepřekážely.

Nastanou-li v zimě příliš tuhé mrazy, neškodí úly ještě slaměnými rohožkami obvázati, aby mráz do úlů nevnikal. V tuhých mrazech bzučí včely a vrtí sebou, aby se poněkud zahřály; obalem úlů se vnitřek úlů přece trochu oteplí a včely se utiší.

Někteří včelaři dávají úly na zimu do sklepa nebo do tmavé komory a když se jaro blíží, přenáší je opět do včelníku na ta místa, kde dříve stály. Nalézá-li se včelstvo v dobře uzavřeném včelníku neb pavilonu, není třeba úly přenášeti. Obraťme úly, dá-li se to dělat, letákem do vnitř a k jaru za teplejší povětrnosti obrátí se úly opět letákem ven, aby mohly včely opět volně vyletovati.

Kdo má velký včelník, učiní dobře, když si dá zříditi pod včelníkem sklep, z něhož v letě vane na úly příjemný chládek, a v zimě opět zmírňuje účinek tuhých mrazů. V Rusku dávají úly pravidelně do sklepů neb jam na zimu a teprv z jara vynáší je na místa obvyklá. Tento způsob přezimování se v tamních krajinách dobře osvědčuje a včelaři tamní tvrdí, že tím ušetří mnoho potravy a také včel nepatrně odumírá. U nás opatření toho není třeba, mámeť mnohem mírnější podnebí.

Na sklonku zimy za mírné povětrnosti pozorujeme někdy, že jednotlivé včely z letáku vyhrkují a kvapně odletají, kdežto ostatní olizují opocená skla; znamení to patrné, že trpí žízní. Aby se včely utišily, dáme do medníku na otvor ku plodišti mokrou houbu, nebo ji vstrčíme letákem do vnitř, aneb dáme do medníku nad otvor nádobu s cukrovou vodou, čímž včely ihned utišíme. V krajinách, ve kterých včely často žízní trpívají, musíme takovéto napájedlo míti stále po ruce.

Nedostatek vzduchu nastává v těch úlech, v kterých jsou letáky příliš těsně uzavřeny. Včelstvo počne tu silně bzučeti a nezřídka zadušením hyne. V takovém případě musíme hned letáky odhraditi, aby vzduch brzy do vnitř vniknul a omámené včely ještě vzkřísil, a shledáme, že včely hned utichnou. Koná-li včelař při přezimování vždy svou povinnost, nemusí se ani žízně, ani nedostatku vzduchu u včel svých obávati.

Činily se také pokusy, včelníky v zimě vytápěti, ale tyto se neosvědčily. Co se tím na zásobách medu ušetřilo, sotva krylo výlohy vytápěním způsobené. Účelem včelaře musí býti, aby při nejmenším nákladu, namáhání a času co možná největšího výtěžku ze včelaření docílil.