O Krakonošovi

Vládce Krkonošských hor

Krkonošské hory se prostírají, jak známo, mezi českou zemí až po pruské Slezsko a proslaveny jsou tím) že nejen u nás v Čechách, ale i u jiných též národů známé a zobecnělé jsou pověsti, vztahující se k vybájenému pánu těchto hor, Krakonošovi.

Tento mocný horský duch, kouzelný vládce pod­zemní, na povrchu zemském vládne pouze v obmezeném prostoru; jeho zemská říše se vztahuje toliko na prostranství několika mil v objemu — zde jedině může provozovati svou nadvládu a hověti svým nezkroceným choutkám. Za řetězem horstva kolem sto­jícího nemívá již k lidskému pokolení nižádné moci. Zato v podzemní říši své, ve vlastním oboru svého působiště se jeví mocný horský duch Krakonoš v celé své hrůze a divuplné vznešenosti.

Tam dole, v nesmírné hloubce kolika set metrů, nahromaděny poklady nesmírného bohatství, neboť až po samý svůj střed jest naše země jednou jedinou klenotnicí, v níž nakupeno vše, co po celé věky snášeli sem horští skřítkové na rozkaz a pro zálibu svého pána — Krakonoše — jenž časem vydávaje se na přehlídku podzemní bystře pozoruje práce pídi­mužíků, počítá vzácné, lesknoucí se kovy i třpytící se drahé kamení, což všecko zde v horských slujích na­kupeno jest v obrovském množství.

Je-li třeba, vládce hor pouhým pokynem pravice staví podzemní ohnivé proudy aneb vodní horské bystřiny, ze skalního po­vrchu vyvěrající, aby, poslušný jeho vůle a rozkazů, prospěšně napomáhaly práci duchů, skřítků a pídi­ mužíků, pod jeho vládou jsoucích. A tu se vždy bystřiny divoce rozvodní a hromový rachot se po horách ozývá, »Krakonoš nám oznamuje svou přítomnost,« říká­vají pak lidé.

Jindy opět, zlíbí-li se Krakonošovi objeviti se na zemi, vydatně používá své kouzelné moci a rád za­pomínaje, že je vládcem horstva, pod rozličnými podobami lidi mámí, škádlí aneb jim též nejednou bývá k velikému prospěchu, podle toho, v jaké jest právě náladě. Neboť i náš Krakonoš, jako každý mocný neobmezený vládce, bývá nadmíru vrtkavé mysli, nestálý, nedůtklivý, hrozně rozmarný, kdežto zvítězí-li lepší stránka jeho povahy, nemají ubozí horalé nad něho šlechetnějšího a štědřejšího dobro­dince. Dovede býti měkký i citlivý, ale běda tomu, kdo by chtěl na vlastnosti tyto spoléhati a snad zne­užil ochoty Krakonošovy! Zle by se vedlo takovému všetečkovi, a krutě by ho vytrestal ten, kdož ještě před okamžením štědrou dobrotou jej zasypával.