Jak se nově vzniklé Československo chystalo na návrat prezidenta Masaryka

Automobil Masarykův 21. XII 1918 ma Staroměstském náměstí.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Příjezd presidenta T. G. Masaryka.

Každý den od říjnového převratu v mladé československé republice byl dnem událostí; návrat delegace naší ze Švýcar, boje na Slovensku, obsazování zněmčeného území Čech, příjezd českých pluků, první schůze Národního shromáždění, ustavení nové vlády.... vše zvyšovalo život nejen v Praze, nýbrž i po veškeré vlasti naší.

K slavnostnímu vzruchu došlo ovšem, když přijel s některými statečnými svými druhy hrdinný velitel československého národního vojska ve Francii plukovník Ot. Husák a po něm další oddíly legionářů jak z Italie, tak z Francie,

S největším napětím hleděla však všechna veřejnost česká vstříc návratu nejvýznamnějšího pracovníka za hranicemi, našeho presidenta T, G. Masaryka.

Dle zpráv každého dne se měnících, měl přijeti s ním také zahraniční náš ministr dr. Beneš; jak však dnes víme, bylo nutno, aby zastupoval nás na mírové konferenci v Paříži a tudíž zprávy v tom směru byly mylnými. Také den příjezdu presidentova několikráte byl odsunut, neboť mimo nadání zdržel se president, vracející se z Paříže přes Italii, v Padově, kde setkal se s italským králem.

Konečně bylo veřejnosti určitě sděleno, že zvláštní vlak, kterým president odejel dne 17. prosince z Padovy a přes Allu, Trident, Toblach, Bělák a Selzthal, blíží se k Č. Budějovicům.

Příjezd na pohraniční stanicí českou, Horní Dvořiště, byl stanoven na 12. hodinu polední v pátek dne 19. prosince, příjezd do Č. Budějovic na hodinu třetí, do Prahy pak na den 20. prosince (sobotu) v 1 hodinu odpoledne.

Tato radostná zvěst byla signálem k vyrušeným slavnostním přípravám k uvítání jak v Budějovicích, tak v Praze. A zde, jakožto v srdci Čech zvláště!

Překročení hranice naší republiky v Horním Dvořišti 20. XII 1918.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nelze vypsali ani onen zvláštní radostný neklid srdcí, jenž vzrůstal každou hodinou. Cítili jsme jednosvorně všichni, že nadchází nám dějinný okamžik, jaký dosud nikdo z nás neprožil: vítat svého, vítězně se vracejícího duševního vojevůdce, nesoucího nám Svobodu!

Byl to pocit zcela odlišný, než s jakým nuceni jsme bývali vítat — bohudíky, dosti řídké — návštěvy Habsburků, pro jichž vjezd stavěny pompésní slavobrány a na ulice komandováno k „spontanním“ holdovacím projevům od školních dětí vše, co zavánělo jen trochu rakouským státem.

Kdežto tehdy šlo o theatrální průvod a podívanou na tuto neupřímnou komedii, kdežto tehdy diváci tvořili jen pouhou štafáž, zde, při příjezdu presidentově, každý chtěl býti přímým účastníkem a prožívatelem slavné chvíle.

Tato vespolná touha, povznášející srdce k nejčistší, takřka dětinné radosti, naplňovala nás současně i snahou nehledaným vykrášlením ulic a příbytků dáti ji na jevo. Tak se stalo, že bez všelikého vyzvání oděla se celá Praha už den před příjezdem v moře praporů jásavých barev červenobílých, statisíce oken v záhony týchž barev, stuh, praporečků, převěsů, guirland, obrazů.... slovem výzdob, jimiž vzácnému hosti jásáno vstříc.

Bylo až dojemno sledovati v nejzastrčenějších, třeba až na periferii se nalézajících domcích chudiny snahu ozdobit příbytky a říci takto: Vítáme Tě! Starci omládli, ženy válkou vysílené okřály, děti radostněji poskočily; z očí všech svítily hvězdy nesmírné, výsostné blaženosti....

A venkov, náš československý venkov, jak ten přispěchal už několik dní dříve k nám do Prahy!

Nechybíme, řekneme-li, že půlmilionové město naše v den příjezdu bylo městem, v němž proudilo ulicemi na milion lidí!

Ruch nemenší zavládl zvláště na českém jihu a zde opět podél trati k Č. Budějovicům. Nejmenší vesnička u dráhy se vyzdobila; na každé lomenici vlály prapory. A význačnější města a městečka a jejich nádraží zatonula v slavnostním hávu. Bylo tak v Benešově, Voticích, Táboře, Soběslavi a ovšem v Č. Budějovicích, kde president Masaryk měl přenocovali, aby příjezd jeho do Prahy stal se ve dne.

Do Budějovic sešlo se až den před pátečním jeho příjezdem přes 100.000 venkovanů, kteří rádi přenocovali pod širým nebem, jen aby se dostali na místa, odkud by mohli projeviti presidentu Masarykovi svůj první pozdrav.

S takovouto srdečností a nadšením chystali jsme se k uvítání svého prvního vladaře-filosofa, svého osvoboditele.